"Když jsme spolu před dvěma roky letěli z natáčení Macha a Šebestové v Číně, objevila se u něj po letu takzvaná letecká embolie, a tím se odkrylo další onemocnění," řekl agentuře ČTK režisér Václav Vorlíček.
V uplynulých dvou letech byl Macourek operován, ale další operaci odmítl a smířil se s tím, že odchází. V pondělí tiše skonal pět minut po poledni, uvedl dlouholetý přítel. "Po naší čtyřicetileté spolupráci je to rána i pro mě, ale jak říkal pan Hrabal, po padesátce jsme v katastru smrti," dodal Vorlíček.
Macourek jako filmová legenda
Macourek napsal nejméně patnáct knih, několik divadelních her, ale především bezpočet filmových scénářů. První z nich vznikl v roce 1962 k filmu Muž z prvního století, jenž nedávno znovu vysílala Česká televize.
Následovaly tituly Kdo chce zabít Jessii, Zabil jsem Einsteina, pánové, Pane, vy jste vdova, Dívka na koštěti, Šest medvědů s Cibulkou, Jak utopit doktora Mráčka, Bouřlivé víno, Zítra vstanu a opařím se čajem, Což takhle dát si špenát?, Monstrum z galaxie Arkana, Král Ubu a poslední film Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. I známé seriály o Arabele a létajícím Čestmírovi jsou z Macourkova pera.
Původně černá ovce rodiny
V loňském roce oslavil Miloš Macourek 75. narozeniny. Rodiči byl často označován za černou ovci rodiny, protože svá studia nezakončil ani maturitou. Utekl do Prahy, kde se živil roztodivnými způsoby.
Hlavně však psal básně, které publikoval v Mladých arších, Bloku a v tištěném programu divadla D 47. Často byl srovnáván s francouzským básníkem Jacquesem Prévertem. Václav Havel dokonce napsal, že Macourek byl občas lepší. Nálepka básníka mu však později přinesla výtky, že se zaprodal showbyznysu a velké umění zradil.
Svůj neobvykle bizarní styl a smysl pro humor si od konce 50. let brousil v Divadle Na zábradlí. Spolu s Václavem Havlem zde v roce 1962 napsal hru Nejlepší rocky paní Hermanové. Tady si také definitivně vybral mezi vážným uměním a rozverností.
Už v době, kdy působil na Zábradlí, začal pracovat na Barrandově jako dramaturg a psát scénáře pro krátké animované, později i celovečerní filmy. Dobová kritika říkala, že pokud v prvních pěti minutách nezemře alespoň jedenáct osob, scénář rozhodně není od Macourka. Nabité kinosály v šedesátých až devadesátých letech však při jeho nestárnoucích veselohrách burácely smíchy.
Nejčastěji pracoval s Vorlíčkem a Lipským
Spolupracoval s řadou význačných režisérů, ale nejčastěji se o něj přetahoval Václav Vorlíček s Oldřichem Lipským. Legenda praví, že s Vorlíčkem se setkal poprvé ve vlaku při cestě na první ročník zlínského filmového festivalu. Hned jejich první film Kdo chce zabít Jessii? se stal takovým hitem, že dostali pozvání do New Yorku, aby tam připravili novou verzi pro americké diváky. Strávili tu tři měsíce, pak odjeli domů a čekali, až producent sežene peníze. Jenže přišel rok 1968, Československo obsadili cizí vojáci a americká Jessie se už nenatočila.
Jejich nejúspěšnějším pookupačním snímkem byla Dívka na koštěti. Díky ní si autorské dvojice opět všimli ve světě. Na objednávku západoněmecké televize WDR pak vznikl seriál Arabela - a slavil opět úspěch. Stal se však tou poslední cihlou v narůstající zdi mezi Macourkem a jeho bývalými přáteli z intelektuální elity.
Únikem z televizní uniformity se Macourkovi staly kreslené seriály, na kterých začal v sedmdesátých letech spolupracovat s výtvarníkem Adolfem Bornem.
Z Miloše Macourka se stala živoucí legenda české filmové tvorby. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků a získaly mnohá ocenění. On sám však o psaní scénářů hovoří jen jako o řemesle, a nikoli o umění. Asi to není skromnost a autor to tak skutečně cítí. Několika generacím jeho diváků je to však jedno.
Václav Vorlíčk o Miloši Macourkovi
V on-line rozhovoru pro iDNES se v roce 2000 režisér Václav Vorlíček rozhovořil o tom, jak se vlastně s Milošem Macourkem spolupracuje: "Ta spolupráce má přesně daný průběh. Nejdříve hledáme oblast a námět při slovní spolupráci. V podstatě to znamená, že se scházíme a diskutujeme tak dlouho, dokud si nejsme jisti, že se ubíráme správnou stopou. Přitom si oba píšeme poznámky. Macourek potom z poznámek napíše první tvar, nad kterým se zase mnohokrát sejdeme, telefonujeme si, až vznikne tzv. boďák, což je v podstatě něco mezi osmdesáti a stem bodů, které už koncipují příběh. A tak pokračujeme dál a dál, až ke konečnému tvaru, který už lze nazvat scénářem a který už lze nabízet producentům."
Prozradil tehdy také, že s Macourkem chystá natáčení parodie: "Jednu takovou parodii máme připravenu ve scénáři. Již se dokonce schylovalo k přípravě natáčení, ale zabrzdil nás nedostatek producentského kapitálu." Mezitím se však začal točit film o Machovi a Šebestové.
 Scenárista Miloš Macourek zemřel 30. září 2002 ve věku nedožitých 76 let. |
