Režisér zesnul na římské klinice Gemelli, uvedla agentura ANSA, která neupřesnila příčinu smrti. Podle italského tisku režiséra před pěti měsíci postihl infarkt.
Pontecorvo, který se narodil v toskánské Pise v roce 1919 v zámožné židovské rodině, působil za druhé světové války jako novinář.
Po prvním celovečerním filmu Dlouhá modrá cesta, v němž přední francouzský herec Yves Montand v malé rybářské vesničce zápolí, aby nakrmil rodinu, následoval snímek Kápo, příběh mladé Židovky snažící se uprchnout z koncentračního tábora.
Slávu režisérovi však získala až Bitva o Alžír. Snímek, který realisticky ukazuje boj francouzských výsadkářů proti alžírské Frontě národního osvobození (FLN), byl ve Francii dlouho zakázán.
V roce 1966 byla Bitva o Alžír ověnčena Zlatým lvem na mezinárodním festivalu v Benátkách a získala mnoho nominací na Oscara, za nejlepší režii, scénář a jako nejlepší zahraniční film.
V letech 1992 až 1996 byl Gillo Pontecorvo ředitelem benátského filmového festivalu a v roce 2004 byl pozván do Cannes, aby zde prezentoval svou Bitvu o Alžír, která se tak po letech znovu dostala do francouzských kin.
S kolonialismem se Pontecorvo vypořádával i v dalším snímku Ostrov v ohni. Svůj poslední celovečerní film Ogro, líčící konec diktatury Franciska Franka ve Španělsku, natočil v roce 1979.
"Nejsem revolucionář za každou cenu. Jsem pouze muž levice, jako mnoho italských Židů," řekl Pontecorvo v roce 1983 pro britský deník The Guardian.
