"Doktor Jungmann byl významný literární kritik, v šedesátých letech šéfredaktor Literárních novin, Literárních listů a Listů, poté myč oken, v devadesátých letech předseda Obce spisovatelů a člen výboru Českého PEN klubu," uvedla Libuše Ludvíková z Českého PEN klubu.
Jungmann sledoval hlavně novou českou prózu a za normalizace se jako jediný kritik soustavně věnoval všem třem proudům české literatury (oficiální, samizdatové a exilové), přičemž vůči nim uplatňoval jednotná kritéria.
V "Literárkách" působil Jungmann až do jejich zákazu v roce 1969, v 90. letech jim věnoval knihu svých pamětí s názvem Literárky, můj osud (1999). Učinil z nich kulturní týdeník s nebývale vysokým nákladem (120-130 tisíc výtisků) a se závažným společenským dopadem. Povedlo se mu vybudovat vynikající okruh spolupracovníků a přispěvatelů všech generací.
"Literární kritik obvykle píše na objednávku redakce. Milan Jungmann ale psal z vnitřní potřeby i v době, kdy neměl kdo u něj cokoliv objednávat," řekl o něm pedagog a literární vědec Antonín Jelínek.
Za normalizace se Jungmann musel živit jako myč oken a výloh. Přesto dál psal, překládal a v 80. letech redigoval ineditní literárně kritický časopis Obsah. Po roce 1989 se zasloužil o založení profesní organizace Obce spisovatelů, jejíž byl místopředsedou a po dvě volební období i předsedou. Spolu s Josefem Vohryzkem se stal prvním laureátem Ceny F.X.Šaldy, kterou mu v roce 1996 udělila Nadace Společnosti F.X. Šaldy.
Narodil se 18. ledna 1922 v Hořanech u Mostu v hornické rodině, otec byl sociální demokrat. Po záboru pohraničí maturoval na pražském gymnáziu. Pracoval pak jako knihovník, poslední rok války byl nasazen v ČKD.
Po roce 1945 studoval na Filozofické fakultě UK literaturu a estetiku. Od roku 1952 byl redaktorem časopisu Praha-Moskva a externím redaktorem české verze časopisu Nová doba, v letech 1954-1955 ředitelem Národní knihovny. Poté přišel do Literárních novin. Po zákazu publikování do odchodu do důchodu v roce 1982 myl okna a rovněž překládal z ruštiny pod cizím jménem.
Jungmann napsal stovky literárních recenzí. Knižně vydal tituly Karel Nový (1960), Obléhání Tróje (1969), Cesty a rozcestí (1984), Průhledy do české prózy (1990), V obklíčení příběhů (1997). Z ruštiny přeložil například Athéňanku Thais Ivana Jefremova, Strmou cestu Jevgenije Ginsburgové či Modlitbu za Černobyl Světlany Aleksijevičové.
