Zemřel Jiří Císler

Kdysi bavil miliony diváků. Pak jej potkávali jen hosté hospůdky u Národního divadla, nedaleko jeho bytu. A nakonec Jiřího Císlera zcela uzavřela do soukromí Alzheimerova choroba, jejímž důsledkům v sobotu podlehl.

"Nadělil jsem si několik životů," říkával velký komik malého vzrůstu, autor a režisér, který letos 4. února tiše oslavil šestasedmdesátku. Dokud byl zdráv, prozářil každou společnost. Ještě počátkem 90. let si troufl založit jednu z prvních soukromých scén, Hravé divadlo, ale s postupující nemocí prý zapomínal text a svou profesi musel opustit.

Věnoval se jí léta, i když původně studoval obchodní akademii a v Jihočeském divadle začínal v orchestru jako houslista. Až díky náhodnému záskoku se ocitl na jevišti, prošel řadou oblastních souborů, operou, operetou i činohrou a počátkem 70. let zakotvil v Praze.

Nejprve v Semaforu, kde režíroval Kytici a Elektrickou pumu, pak v tehdejším Ateliéru a Činoherním klubu. Také psal, jeho komedie Brejle absolvovala řadu divadelních zájezdů.

Film Císlera příliš nevyužil, ale těch pár postav se vrylo do paměti: Standa v trezorovém Uchu, Belányi v Tisícročné včele, a hlavně komediální figurky jako řezník režírující ochotníky v příběhu Jak svět přichází o básníky, mlsný král holdující medovině v pohádce Za humny je drak či major Armády spásy z Anděla s ďáblem v těle.

Hercovy filmy

Ucho (1970)
Jak svět přichází o básníky (1981)
Malý velký hokejista (1982)
Za humny je drak (1983)
Tisícročná včela (1983)
Samorost (1983)
Anděl s ďáblem v těle (1983) 

Televizní role

Alžbětin dvůr
Návštěvníci
Inženýrská Odyssea
Princezny na trvalou
Babička se zbláznila
Kdo si hraje, nezlobí
Perníkový dědek
Sešlost (moderátor)

Více šancí dostal Císler v rozhlase, v dabingu, kde převzal po Františkovi Filipovském úlohy Louise de Funese, a hlavně v televizi.

Děti bavil hlasem Harryho Šoumena ve Studiu Kamarád, dospělé jako vlezlý konstruktér Voženílek v seriálu Inženýrská odysea, celé rodiny coby ředitel hotelu z Návštěvníků, a hlavně se stal oblíbenou tváří zábavných pořadů.

Vrcholem téhle éry byl televizní "občasník" Luďka Nekudy jménem Sešlost, který ve své době působil jako zjevení a jímž Císler spolu s Nekudou provázel.

"Lidé nás zastavovali na ulici a říkali, jak se jim to strašně moc líbilo a jestli budeme dělat ještě něco dalšího," vzpomínal po čase Císler.

V roli hostů prošli pořadem Miloš Kopecký, Jiří Wimmer, ale i lidé z málo známé alternativní scény jako Slávek Janoušek, Iva Bittová, bratři Justové. Nicméně čím byla populárnější, tím více Sešlost narážela na režimní nevoli, vedení televize ji chtělo zastavit a tradovalo se, že po Nekudově náhlé smrti v roce 1988 už zůstalo "z Císlera jen půl".

Vulkán nápadů, jak mu říkali kamarádi, pomalu vyhasínal. "Jirka Císler byl z těch režisérů, který takzvaně v noci s divadlem uléhá a ráno s ním vstává," vyprávěl herec Josef Dvořák. "Byl to nejen skvělý člověk, ale i strašně dobrý kamarád," svěřoval se zase Jiří Krampol, kterému Císler přišel zahrát na narozeninový večírek.

I nemoci, jež ho svazovala, se pokoušel čelit humorem. Když ještě chodíval se svým psem do blízké hospůdky a dal se do hovoru, opakoval, že záměrně "přehrává" věci vážné do vtipu. "Jakmile ve stáří začnete propadat pesimismu či depresivním náladám, jakmile si každodenně uvědomujete, že se blíží konec, tak je to prostě konec," věděl Jiří Císler.

Juraj Jakubisko: Byl jak sluníčko

Je mi to moc líto, měl jsem ho rád. Ale říkám si, že někdy veselá hřejivá vzpomínka udrží člověka i po jeho smrti déle na světě. A tak si nejraději vybavuji, jak jsme se s Jiřím Císlerem seznámili při natáčení Tisícročné včely.
Přišel s houslemi, veselý jako sluníčko, plný energie. O míře jeho talentu nikdo nepochybuje, byl to všestranný člověk, herec, režisér, autor, pak i ředitel divadla. Ale navíc měl ten vzácný dar, že i těžká práce se s ním stávala lehčí.
Tvrdíval rád, že snad prý má maďarské prapředky, tak jsem mu to chtěl oplatit a dal mu roli Belányiho. První den natáčení se mě ráno ptal, co budeme dělat. A já na to: Nejdřív chytíte šavli, ta se pak rozpálí v ohni, otiskne se vám na záda a na hlavu vám narazíme kbelík. Pak vás nalíčíme jako utopence, spustíme do studny a budeme vytahovat. No a na odpoledne si necháme jen lehčí program, pojedete na koni, přitom budete střílet a zpívat. - Ale ten kůň se splaší, ne? povídá Císler. - No jistě, s tím počítáme, natočíme to, jak s vámi splašeně uhání, a pak vás budeme chytat, odpověděl jsem. - To myslíte vážně? zeptal se ještě Císler, zamyslil se a potom prohlásil: Teď už konečně chápu, proč si slovenští režiséři najímají české herce.
Juraj Jakubisko, autor je filmový režisér

Herec, bavič, hudebník a režisér Jiří Císler zemřel. Bylo mu 76 let. Během své umělecké kariéry ztvárnil řadu divadelních, filmových a televizních rolí.