Jan Trefulka vystudoval literární vědu a estetiku. V 60. letech proslul zejména jako redaktor a posléze šéfredaktor literárního časopisu Host do domu. V období konce 60. let se politicky angažoval, v roce 1969 byl vyloučen z KSČ. Podepsal Chartu 77 a v 70. a 80. letech publikoval pouze v zahraničí a v samizdatu.
Po roce 1989 byl předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů a pět let také členem Rady České televize. Ve své publicistické činnosti se angažoval ve věci prosazení moravské samosprávy v rámci České republiky.
Literárně debutoval Jan Trefulka už na gymnáziu poezií, otištěnou v časopisech. Posléze se orientoval na prózu. Jeho knižní prvotinou byly autobiografické povídky Pršelo jim štěstí, podle kterých, stejně jako podle novely Třiatřicet stříbrných křepelek, vznikly v první polovině 60. let stejnojmenné filmy.
V samizdatové edici Petlice byly vydány romány Veliká stavba, O bláznech jen dobré, Zločin pozdvižení, Variace na staré téma a Svedený a opuštěný. Mimo edice byly zveřejněny prózy Smrt knihovny a Na krásné vyhlídce.
Za svou tvorbu získal Jan Trefulka v roce 1983 Cenu Egona Hostovského (konkrétně za román Veliká stavba). V roce 1999 mu byla udělena Cena města Brna a v roce 2002 cena Zlatá stuha za prózu pro mládež V bludišti šlehačkových slonů.
