Ivan Balaďa se narodil 1. ledna 1936 v Bratislavě. Na přelomu 50. a 60. let působil jako režisér v bratislavském studiu tehdejší Československé televize, roku 1964 absolvoval studium filmové a televizní režie na pražské FAMU.
Z jeho raných televizních prací se často připomínají tituly Dáma, Past, Tri gaštanové kone nebo Čas nevinných. Vrátil se k ní až v 80. letech snímkem Oči plne snehu či třídílným příběhem Biela voči oblohe. Osudovým se Balaďovi stal černobíle stylizovaný film z roku 1970 Archa bláznů, jenž sice vycházel z povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilón č. 6, ale netajil pochmurné politické podobenství.
Snímek, ve kterém se objevil i písničkář Vladimír Merta, líčí pád unaveného lékaře z ústavu pro duševně choré na úroveň pacientů. Za nastupující normalizace nesměl film do kin, poprvé se veřejně promítal až roku 1990 na festivalu v Karlových Varech.
Ivan Balaďa se věnoval také divadlu, spolupracoval s řadou českých scén. Natočil rovněž několik dokumentů. V roce 1990 se vrátil za kameru seriálu Největší z Pierotů, v němž podle knihy Františka Kožíka vyprávěl osud francouzského mima českého původu v podání Vladimíra Javorského.
