Úloha agenta někdejší východoněmecké policie Stasi, jenž z pozice důstojníka oddaného režimu přejde na stranu sledovaného páru umělců, mu připomněla vlastní zkušenost.
Ulrich Mühe se narodil 20. června na území tehdejší NDR a žil ve východní části rozděleného Berlína, kde působil na divadelních scénách; patřil také k lidem, kteří na podzim roku 1989 iniciovali demonstrace proti komunistickému systému.
Muž, který od dětství snil o herectví, začínal před televizní i filmovou kamerou počátkem 80. let. Po sjednocení Německa dostal další šance, objevil se i v nadnárodně úspěšných německých krimiseriálech jako Místo činu nebo Siska. Popularitu mu vynesly rovněž audioknihy, jež svým osobitým hlasem načítal.
Léčil Hitlera
Nicméně zásadní přelom v hercově kariéře znamenal teprve snímek režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka Životy těch druhých, za nějž Mühe vyhrál několik trofejí včetně Evropské filmové ceny pro nejlepšího herce a který pak získal také Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film loňského roku.
Životy těch druhých se prodaly do desítek zemí, přesto režiséři Sydney Pollack a Anthony Minghella ohlásili, že připravují novou, hollywoodskou verzi příběhu agentovy proměny, "aby jej vidělo co nejvíce lidí".
Mühe, kterému se přezdívalo "německý Kevin Spacey", mezitím překvapil další nevšední úlohou. V kontroverzní historické komedii Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi, která do Česka přijde na podzim, představuje Hitlerova židovského učitele herectví Adolfa Israela Grünbauma, povolaného na sklonku války ke skleslému vůdci přímo z lágru.
Hercovu filmografii provází desítka cen; několikrát byl vyznamenán za Posledního svědka, podle kritiků jeden z nejlepších německých krimiseriálů, v němž vytvořil roli soudního patologa.
Posledním snímkem, jejž stihl Ulrich Mühe ještě natočit, zůstane právě dokončované drama Nemesis. Zahrál si v něm po boku své druhé manželky Susanne Lotharové. Také jeho první žena a dcera z prvního manželství jsou herečky.
