"Byl to skutečně velký mistr a velice cenný člověk. To profesionální mistrovství je samozřejmě neocenitelná kvalita, a ne častá, ale u něj se pojila ještě s nepominutelnou lidskou ryzostí. Dohromady to vytvářelo vzácnou symbiózu toho, čím byl pan Lukavský výjimečný a nenahraditelný," uvedl šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal.
Hercovo nemocné srdceRadovan Lukavský byl hospitalizován v pražské vinohradské nemocnici 19. února kvůli srdečním potížím, které ho trápily již několik let. Jeho stav se zlepšoval; ještě před týdnem mluvčí nemocnice Jana Jelínková výhledově připustila možnost domácího léčení. Herec byl tehdy probuzen z umělého spánku, převezen z anesteziologicko-resuscitačního oddělení na kardiologii a lékaři čekali, jak jeho nemocné srdce situaci zvládne. Lukavský ovšem musel být znovu napojen na přístroje, z nichž byl podle deníku Blesk dnes dopoledne za přítomnosti členů rodiny odpojen. |
Herec ze slavné generace
Radovan Lukavský byl jedním z posledních žijících herců generace, která vstoupila na jeviště ve 40. letech 20. století. Generace Rudolfa Hrušínského, Stelly Zázvorkové či Vlastimila Brodského.
I přes svůj vysoký věk Lukavský stále hrál, třeba v inscenaci Cyrano de Bergerac v Národním divadle, kde po něm postavu D’Artagnana převezme Vladimír Brabec. S režisérem Janem Nebeským zkoušel Moliérova Dona Juana, jehož premiéra bude 13. března. V roli žebráka Lukavského nahradí Alois Švehlík.
"Velmi jsem si ho vážil, měl jsem ho rád a byl jsem pyšný na to, že měl rád mě. Spoustu věcí jsme si stačili říci, spoustu dalších už si nikdy neřekneme. Myslím si ale, že to patří k životu a že Radovan tady s námi zůstane navždy. Tím, že s námi zkoušel tuto inscenaci, mám o důvod víc, aby její premiéra byla zahrána dobře. Bude to moje poděkování právě jemu," řekl představitel role Dona Juana Miroslav Donutil.
Lukavský nedávno také přijal v alternaci s Iljou Rackem výraznou roli sluhy Firse v Čechovově Višňovém sadu, který v Divadle na Vinohradech režíruje Vladimír Morávek. Stihl ale odehrát jediné představení začátkem února.
Miroslav Donutil a Radovan Lukavský o divadle
Na veřejnosti se Radovan Lukavský objevil naposled při nominačním večeru Českých lvů 9. února v pražském kině Lucerna.
Pět dní před tím pronesl smuteční projev na pohřbu svého kolegy Gustava Heverleho, s nímž se na přelomu 50. a 60. let minulého století setkal v Městských divadlech pražských.
"Co pokládám v životě za nejdůležitější? Umřít s čistým svědomím. Doufám, že se mi to podaří, že to nezvorám," říkal herec, který přežil svou manželku Ludmilu i jediného syna Ondřeje. Těšil se z vnoučat Martina a Kláry, vnučka o něm napsala knihu Rozhovory s dědečkem.
Kdo byl Radovan Lukavský
Jeho snad nejslavnější rolí v Národním divadle byl Hamlet v režii Jaromíra Pleskota, který v 60. letech svým netradičním pojetím vzbudil nevoli i potlesk a stal se symbolem nástupu oproštěného racionálního herectví. V posledních letech se představil například jako Vodník Ivan v Lucerně. Donedávna mělo Národní divadlo na programu také hercovu benefici.
Studenti se s hercem mohli setkávat na půdě konzervatoře, DAMU i JAMU. Rozhlasoví posluchači ho obdivovali jako výtečného recitátora. V roce 1995 byl pražský rodák jmenován profesorem herectví, o rok později převzal Thálii za celoživotní přínos divadlu. |
