Řehák prošel několika regionálními soubory, hostoval v pražském Divadle Za branou, nicméně diváci jej znají zejména z malých, ale charakteristických rolí před kamerou. Začal na sklonku 60. let právě Rozmarným létem, následoval Zločin v šantánu či Nevěsta. Často hrával rozšafné otce nebo policisty, ale škála jeho úloh byla daleko širší.
V Božské Emě stejně jako v seriálu Přítelkyně z domu smutku byl knězem, ve Slavnostech sněženek cestářem, v Jana Masaryka se převtělil v seriálech Gottwald a Roky přelomu, Josefem Čapkem se stal v Člověku proti zkáze. V Tankovém praporu si zahrál Hertla a ve Freonovém duchovi ředitele.
Na přelomu tisíciletí pracoval Řehák vesměs pro televizi včetně pohádek Zlatník Ondra, O Nesytovi, O třech ospalých princeznách, O Ječmínkovi nebo Láska rohatá. Objevil se rovněž v seriálech Náves, Strážce duší, Hotel Herbich nebo Motel Anathema, s Menzelem se znovu setkal při natáčení snímků Konec starých časů či Obsluhoval jsem anglického krále.
Furiant z Olomouce
Jednou z jeho posledních rolí se stal Horejs v detektivce Setkání v Praze, s vraždou, kterou režírovala Jitka Němcová a v níž Řehákova filmového syna představoval jeho dvorní režisér Jiří Menzel.
„Vždycky, když se mi začalo dařit, přišla nějaká rána,“ říkával herec, který také zkoušel režii. V Olomouci nastudoval v 60. letech Topolovu úpravu Klicperových aktovek Rohovín Čtverrohý a Dva na mostě, v tamním Divadle hudby režíroval také Smočkův Piknik, Landovského Hodinového hoteliéra nebo Dostojevského Bílé noci. Na jevišti ztvárnil skoro tři stovky rolí, a přestože na velké šance před kamerou čekal marně, natočil více než sto filmů a přes dvacet seriálů.
Léta působil na olomoucké scéně, naposled se na tamní jeviště vrátil v roce 1997 jako Dubský v inscenaci Naši furianti. V roce 2000 byl uveden mezi emeritní členy Moravského divadla Olomouc.
Poslední rozloučení s Řehákem se bude konat 4. července od 13:20 hodin v olomouckém krematoriu.
