Chochola se narodil v roce 1923 v Praze. Fotografovat začal během studií na reálném gymnáziu, poté se učil fotografem a studoval na grafické škole.
Byl fotografem ve svobodném povolání, pracoval pro Národní divadlo a spolupracoval i s řadou dalších scén. Jeho umělecké zrání i tvorbu formovaly jak přátelství s malířem Františkem Tichým, tak styky s řadou postav české umělecké scény, například s členy výtvarné Skupiny 42, s malíři Kamilem Lhotákem a Františkem Hudečkem nebo se spisovatelem Bohumilem Hrabalem.
Chocholova tvorba byla žánrově různorodá; fotografoval sport, akty, věnoval se imaginativní fotografii, vytvářel experimentální díla ovlivněná surrealismem.
Řada snímků vznikla použitím netradičních technik, k nimž patří fotogram, montáž nebo roláž. Známé jsou Chocholovy fotografie pražských zákoutí a periferie – zejména libeňské. Zajímavé dokumentární snímky pořídil v roce 1945 během Pražského povstání, fotografování pohřbu Jana Palacha ho v roce 1970 přivedlo na měsíc do vazby.
Při správě obsáhlého archivu a pořádání výstav Chocholovi v posledních letech pomáhala jeho dcera Blanka. V jednom rozhovoru si povzdechla, že její práce nad zpracováním otcovy sbírky snad nikdy neskončí: "Archiv je ohromně rozsáhlý. Z negativů je dána do pořádku jen malá část."
"Archiv pořád pořádá, ale furt to nemá," komentoval její zoufání zase Chochola, který na systematičnost velmi dbal. "Nepopsaná fotka nemá žádnou cenu. Musí na ní být datum a kdo tam je," říkával.
Chochola začal fotit ve čtyřicátých letech a fotoaparát neodkládal ani v poslední době. Když se ho na vernisáži výstavy Václav Chochola: fotografický archiv, kterou mu u příležitosti jeho osmdesátin roku 2003 v pražském Clam-Gallasově paláci uspořádala jeho dcera, novináři ptali, jestli na něčem pracuje, odpovídal: "Já už tak moc nefotím. Na vernisážích si dělám jen takovou dokumentaci, ale třeba jen z těch mých fotek turistů, co se motají po Praze, by se výstava dala udělat," hodnotil svá poslední díla.
Dcera Blanka navíc pečuje také o díla Chocholových tvůrčích souputníků, Zdeňka Tmeje a Karla Ludwiga – osudy všech tří shrnula v roce 2000 režisérka Věra Chytilová do dokumentárního filmu Vzlety a pády.
Někdy je fotografie výsledkem hodinových příprav a promyšleného snažení, jindy pomůže náhoda. Tak tomu bylo i u některých Chocholových snímků.
"Tohle náměstí jsem fotil kamarádovi v Liberci kvůli jeho plánované soše. Snímal jsem to ze stativu a do té pětiny mi vlezla nějaká paní. Vzešla z toho takováhle šlépěj," popisoval vznik fotografie Šlépěj z roku 1970, na níž z dlažby ulice trčí část nohy v lodičce.
Obdobně vznikl imaginativní snímek Ráno, pára, jejž Chochola zachytil v roce 1973 v Holešovicích. "Kouřící kanál jsem pozoroval každé ráno z tramvaje. Jednoho dne jsem prostě vystoupil a vyfotil to. Tu fotku jsem neplánoval, vznikla náhodně."
Asi nejznámější fotografií Václava Chocholy, která doprovází na titulní straně autorovu monografii, již v roce 2003 vydalo nakladatelství TORST, je portrét malíře Salvadora Dalího, nazvaný Dalí s vejcem. Fotografie pochází ze série snímků, které Chochola nafotil v roce 1969 v Paříži.
V současné době jsou Chocholovy fotografie vystaveny v Městské knihovně v Praze v rámci výstavy Česká fotografie 20. století, až do konce srpna budou jeho snímky malíře Jana Zrzavého přístupné v Krucemburku na Havlíčkobrodsku.
