O jeho úmrtí v sobotu informovala izraelská média a kancelář jeruzalémského památníku obětí holokaustu Jad Vašem. „Jad Vašem truchlí nad odchodem přeživšího holokaustu Elieho Wiesela, laureáta Nobelovy ceny, proslulého autora,“ uvedl památník na internetové sociální síti Twitter.
Yad Vashem mourns the passing of Elie Wiesel-Holocaust survivor, Nobel laureate, renowned author https://t.co/YhyhrvZqhl
„Stát Izrael a židovský národ hluboce truchlí pro Elieho Wiesela,“ prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu. „Mistr slov Elie svou mimořádnou osobností a svými fascinujícími knihami ztělesňoval vítězství lidského ducha nad krutostí a zlem,“ dodal.
Wiesel vydal na čtyři desítky románů, povídkových sbírek a esejů, z nichž se většina točí kolem holokaustu a otázky, proč k němu došlo a jak s takovým otřesným zážitkem lze žít.
V češtině začaly vycházet Wieselovy knihy až po pádu komunismu. V českém překladu vyšly například populární knihy Bible: Postavy a příběhy a Talmud: portréty a legendy, dále kniha rozhovorů Zlo a exil, vzpomínkový Návrat do Sighetu, Noc, Pátý syn, Příběhy proti smutku, Příběhy o naději nebo Příběhy o důvěře.
V roce 1986 dostal Wiesel za své aktivity Nobelovu cenu za mír a poté založil společně se svou ženou Marion, se kterou mají syna Elishu, Nadaci Elieho Wiesela pro lidstvo.
Je držitelem i řady dalších prestižních cen a společně s bývalým českým prezidentem Václavem Havlem, který ho nazval „ztělesněným svědomím lidstva“, inicioval vznik pražského Fóra 2000.
Wiesel několikrát navštívil Českou republiku. Poprvé se na české půdě ocitl v lednu 1945 v nákladním vlaku, který mířil z Osvětimi do Buchenwaldu a na krátkou dobu se zastavil v Praze.
Genocidu židů označil za holokaust
Wiesel se narodil v židovské chasidské komunitě 20. září 1928 v transylvánském Sighetu na severu Rumunska. V patnácti letech byl i se svou rodinou zařazen do transportu mířícího do koncentračního tábora.
Z rodiny přežil pouze on a dvě jeho starší sestry. Matka a třetí sestra zahynuly v Osvětimi, otec, se kterým dlouho společně snášel útrapy táborů smrti, zemřel během takzvaného pochodu smrti do Buchenwaldu.
Byl to právě Elie Wiesel, kdo jako první použil termín holokaust, původně řecký výraz pro zápalnou oběť, v přeneseném významu pak „zničení ohněm“ či „úplné zničení“.
Po osvobození Buchenwaldu odjel do Francie, která nabídla sirotkům azyl v židovských domovech. Na Sorbonně vystudoval filozofii a pracoval jako novinář. První knihu popisující jeho zkušenost z táborů publikoval pod názvem Noc (La Nuit) v roce 1958.
V jedné ze svých nejslavnějších knih se zaměřil především na zásadní momenty, v nichž se ve vyhlazovacích táborech rozhodovalo o životě a smrti, nebo které pro něj byly významné ve vztahu k otci a ve víře v boha.
Wiesel se však nezabýval pouze holokaustem. V minulosti obhajoval tento vášnivý bojovník za lidská práva a stoupenec Izraele věc sovětských a etiopských Židů, nikaragujských indiánů, v Argentině zmizelých kambodžských uprchlíků, Kurdů, obětí apartheidu a hladomoru v Africe či zajatců v bývalé Jugoslávii.
Po vzniku židovského státu odjel Wiesel do Izraele, ale prvotní nadšení vystřídalo rozčarování z toho, že Izrael odmítá přijmout zkušenost diaspory. Vrátil se do Francie a v 50. letech byl dopisovatelem izraelských, francouzských a amerických novin.
O své tragické zkušenosti psal i v jidiš. V roce 1955 odjel do Spojených států a v roce 1963 získal americké občanství. Poté působil jako profesor filozofie a náboženství na newyorské a bostonské univerzitě.
Když jej v roce 1978 jmenoval tehdejší americký prezident Jimmy Carter předsedou Prezidentské komise pro otázky holokaustu, Wiesel řekl, že jejím cílem je uchování paměti, „protože zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé“.
