"Nenadálou smrtí Jiřího Gruši, svého mnohaletého přítele a kolegy, jsem šokován, stejně jako asi mnoho jeho dalších přátel. Myslím na něj jako na jednoho z několika mně blízkých lidí, jichž jsem si hluboce vážil a kteří v poslední době opustili tento svět," prohlásil na svých webových stránkách bývalý prezident Václav Havel.
Jiři Stránskýspisovatel Škoda každého dobrého člověka, který umřel dřív než měl - a co honem napsat, když tím člověkem je Jirka Gruša. Ten, co zanechal zřetelnou šlápotu v Mezinárodním PEN klubu jako jeho prezident. Ten, co kdysi dávno po zatčení Václava Havla napsal: Pane ať mi řeč utkví Je mi to líto a je mi to k vzteku. |
Zpráva nepříjemně překvapila i Jana Stráského, který s Grušou seděl v Klausově vládě jako šéf resortu zdravotnictví. "Měl jsem s ním velmi přátelský vztah. Vážil jsem si jeho pojetí kultury i toho, jak dělal vládní politiku. Dobu, kterou Jiří Gruša strávil ve vládě, považuji za velmi plodnou," uvedl pro iDNES.cz.
Podle šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga byl Gruša výborný diplomat i spisovatel a básník ve dvou jazycích. Právě to na něm bylo zajímavé, řekl Schwarzenberg. Byl také někdy v rozporu s oficiální politikou a kodifikovanými názory. Přesto se stal ředitelem Diplomatické akademie, připomněl ministr. "Znali jsme se dlouhou dobu... a všude, kde působil si rychle získal spoustu přátel," dodal Schwarzenberg.
Odchodu Jiřího Gruši želí také jeho kolegové z řad spisovatelů. "Pro České centrum Mezinárodního PEN klubu je to veliká rána a veliký smutek. Měli jsme ho opravdu moc rádi," řekl ČTK jeho předseda Jiří Dědeček.
Básník, disident, politik
Jiří Gruša se narodil 10. listopadu 1938 v Pardubicích. Po studiu filozofie a historie na FF UK pracoval v nejrůznějších časopisech. Sám patřil mezi zakladatele titulů Tvář a Sešity pro mladou literaturu.
Po zákazu Sešitů byl obviněn ze zveřejňování pornografie v části svého románu Mimner. Ve své literární činnosti pak nesměl pokračovat, a to i přesto, že se zastavilo vyšetřování.
Následně pracoval ve stavebním družstvu. Po samizdatovém vydání románu Dotazník skončil ve vazbě. Signatář Charty 77 v roce 1981 odjel do USA na stipendijní pobyt, načež ho komunistické úřady zbavily občanství.
V letech 1982 až 1990 žil v emigraci v SRN, poté se vrátil do Československa. Byl velvyslancem v SRN (1991–1997) a v Rakousku (1998-2004). Od června 1997 do ledna 1998 vedl jako nestraník ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2003 byl zvolen prezidentem mezinárodního centra PEN klubu.
Mezi Grušovy nejvýznamnější literární práce patří například básnické sbírky Cvičení mučení (1969), Modlitba k Janince (1972) či próza Dámský gambit (1973). Významná je i jeho překladatelská činnost zaměřená především na německy píšící české autory.
Za literární díla a překlady (především z němčiny, a to Kafkových, Schillerových a Rilkeho děl) získal řadu cen. Výrazem uznání je také jeho členství v německé Akademii pro jazyk a umění.
