Uvědomuje si to i Michael Rands, ředitel mezinárodní nezávislé organizace na ochranu ptáků a jejich stanovišť BirdLife International, který ke knize napsal předmluvu.
"Ptáci nejsou o nic podivuhodnější a zvláštnější než kterákoli jiná skupina živočichů, avšak lidé je lépe znají, a proto jim připadají tak mimořádní. Létají, zpívají, jsou krásně zbarvení a někdy i zajímavě utváření, jsou čilí a vyskytují se téměř vždy a všude. Žádná jiná skupina živočichů se neumí tak dobře prosazovat a upoutávat zájem lidí."
A také se tak dobře prodávat, chtělo by se dodat. Pražské nakladatelství Knižní klub knihu včera vydalo v patnáctitisícovém prvotním nákladu. Což je na český trh hodně nezvyklé číslo. Na druhou stranu, podobně neskromné úvahy se už v minulých letech vyplatily. Zvíře, rekordní svazek řady, se vyšplhalo na více než sto tisíc prodaných výtisků, titul Země dosáhl čtyřicetitisícového odbytu. Zatím nejméně úspěšné byly Rostliny a poslední titul Oceán, ale i toho se prodalo šestnáct tisíc kusů.
Ptáci se svou obrovskou rozmanitostí a působivostí mají zjevně větší šance. Už z obálky čtenáře hypnotizuje pohled tereje modronohého. Více než pět set stran představuje na tisícovku ptačích příkladů: od kalypty nejmenší, která je dlouhá pět centimetrů a váží pouhé dva gramy, až po dropa velkého, jehož samci jsou nejtěžšími létajícími ptáky - mohou vážit až osmnáct kilogramů.
Patří mezi druhy, které raději chodí a běhají než létají, ale stejně tak tu najdete ty, kteří se pohybují ve vodě mnohem snadněji a půvabněji než na souši. Třeba tučňák patagonský se dokáže ponořit až do hloubky dvou set metrů. Ostnák hnědoocasý zase může díky svým předlouhým prstům plavně pobíhat po plovoucích listech leknínů, zatímco sýkora uhelníček si díky svým dokonale uzpůsobeným "drápkům" může dopřát spánek i na té nejtenčí větvičce.
Předností encyklopedické řady jsou nejen velkoformátové barevné fotografie, zaostřující často do úchvatných detailů, ale také vcelku přehledné řazení. Úvodní kapitoly tradičně poskytují základní rámec: o ptačí anatomii, smyslech, potravě, rozmnožování a hnízdění, dorozumívání, tazích, ale také o vyhynulých a ohrožených ptácích.
K těm patří více než dvanáct set druhů, což je asi 12 procent všech ptáků na světě. Příčina? Lidé, respektive změny, které se v přírodě jejich přičiněním dějí. Rybolov, organické znečištění, klimatické změny, nárůst městských aglomerací a zástavba mořského pobřeží. V jižní Asii například vymřelo v tomto desetiletí 95 % supů následkem používání veterinárního léku Diclofenac, který supové pozřeli s těly mrtvých zvířat.
Ale někdy je nebezpečí mnohem prozaičtější - sova pálená a malí pěvci létající nízko se často stanou oběťmi hustého automobilového provozu.
Od vlastností a hrozeb ptáků přechází publikace k jejich prostředí, od polárních oblastí po pouště a městská sídliště, a všímá si i toho, jak se jednotlivé druhy svým biotopům přizpůsobovaly a přizpůsobují. Třeba chřástalovi vodnímu usnadňuje jeho úzké, z boku zploštělé tělo rychlý pohyb v rákosí.
Nicméně asi největší pozornost bude budit samotná ptačí klasifikace, která tvoří nejrozsáhlejší část knihy (tři pětiny) a nabízí řadu pozoruhodností. Třeba popis způsobu, jak hadilov písař, který svou chocholkou černých per připomíná písaře, zabíjí hady - včetně toho, že je udupe.
