Druhou část jeho volného cyklu Písně o Zemi hostí pražské Nákladové nádraží Žižkov. „Jak jsme u Promethea hledali sílu ohně v duchovní i fyzické rovině, tak Země je skutečně o zemi – o půdě, kterou potřebujeme k životu a ze které jsme vzešli, ale i o vlasti,“ srovnává režisér novinku s kusem Prometheus (recenze zde), který v červnu uvedl v bývalých vranských papírnách.
„Scéna sestává z devíti a půl tuny zeminy, kterou jsme navezli do suterénu Nákladového nádraží do obrovského květináče. V něm se konají rozmanité polní práce, od kopání, orání až po setí,“ přibližuje režisér specifické představení, které má premiéru v rámci festivalu ... příští vlna/next wave...
Dotýkání země
„S tím jsou spojené konkrétní rolnické aktivity a jakási poetika obyčejné dělné práce. Je to i reflexe naší současnosti, která se v podstatě země netkne. Jen spotřebováváme, co nám někdo přinese,“ uvažuje Bambušek a slibuje inscenaci na pomezí pohybového a obrazového divadla, kde příliš slov nepadne.
„Vracíme se k základnímu dotýkání země přes skutečnou lidskou práci,“ dodává. Jako letní Prometheus, i Rolnickej nářez se dočká jen omezeného uvedení, konkrétně dvou repríz zítra a ve čtvrtek. „Je to ojedinělost, specialita,“ říká.
Třetí díl své série Bambušek chystá na začátek nového roku. V koprodukci se Studiem Hrdinů vznikne inscenace Dílo od Elfriede Jelinekové.
„Vypráví o stavbě elektrárny v Kaprunu v 50. letech,“ přibližuje režisér, který předloni pro tuto pražskou scénu připravil oceňovaný kus Pustina (recenze zde). Na podzim naváže další část s názvem Kalendář. „Je to dlouhodobý projekt, ve kterém se chci věnovat řemeslům a tomu, co to lidem dává,“ uzavírá Bambušek.
