Výstava v Galerii Zlatá Husa ve dvou patrech představuje přibližně desetinu z celkového počtu uměleckých prací. K vidění jsou zejména díla české moderny a meziválečné avantgardy. Zatím nezveřejněná část mapuje hlavně tvorbu druhé poloviny dvacátého století s důrazem na šedesátá léta.
Rozsáhlá sbírka ovšem není výsledkem nakupování uměleckých děl během několika desetiletí. Železný svou chloubu pořídil až v průběhu devadesátých let, kdy po roce 1997 využil doby restitucí, ve které lidé často prodávali výtvarná díla nově nabytá po znovunalezených předcích. Na výstavě se tedy sešly pohromadě díla autorů zvučných jmen: Jana Zrzavého, Antonína Procházky, Emila Filly, Václava Špály, Josefa Čapka, Jindřicha Štýrského či Toyen.
Mezi nejvzácnější práce sbírky pak patří obrazy Jana Zrzavého, Ikarův pád Josefa Šímy nebo Zátiší s terpentýnem Emila Filly. Představeni jsou také členové skupiny Osma (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka) či sochy Otakara Švece, Bedřicha Stefana, Otty Gutfreunda a Karla Dvořáka. Vedle předních autorů expozice zahrnuje také méně známé výtvarníky z židovského a německého pražského okruhu.
Několik slov o vybraných umělcích
Jan Zrzavý pochází z Vadína u Havlíčkova Brodu. Vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. Počáteční období jeho tvorby bylo silně ovlivněno symbolismem a dekadencí. Po odjezdu do Itálie a překonání těžké nemoci se Zrzavý zabýval krajinomalbou. Do jeho práce také proniká pocit pochopení života. Zrzavý často pracoval s jedním opakujícím se motivem; značný význam má například motiv Kleopatry. Druhá světová válka vnesla do díla Jana Zrzavého osudová témata.
Výtvarné sklony Václava Špály se projevily již v dětství, kdy s oblibou vyráběl figurky z cihlářské hlíny. Po marných snahách dostat se na Uměleckoprůmyslovou školu a po krátkém studiu na Akademii své vzdělávání ukončil. Během cesty do Paříže na Špálu zapůsobil fauvismus, v jehož důsledku zjednodušil tvary a barvu omezil pouze na červenou a modrou. Po kubistickém období hraje důležitou roli rok 1923, kdy začíná tzv. zelené období zaměřené hlavně na krajiny. Václav Špála byl členem SVU Mánes a krátký čas i Skupiny výtvarných umělců.
Emil Filla (1882 - 1953) pocházel z Chropyně. Vystudoval pražskou Akademii. Umělecký život zahájil coby člen skupiny Osma. Rané práce Filla většinou tvořil příprav. Postupně se přiklonil k novému uměleckému směru počátku století - ke kubismu, v němž začal malovat nejprve zátiší a postupně přešel na podobenství bojů a zápasů, zápasy zvířat a motiv přepadení a zabíjení. Během druhé světové války byl Filla společně s Josefem Čapkem zatčen a uvězněn. Znovu začal pracovat až v roce 1945, kdy namaloval soubor krajin z Českého středohoří.
Josef Šíma studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po první světové válce se stal asistentem na brněnské technice, kde vystudoval stavební inženýrství. Od roku 1921 se trvale usadil v Paříži a stal se členem Devětsilu. Publikoval v několika českých avantgardních časopisech, v Paříži založil skupinu Vysoká hra a ilustroval knihy mnoha českých i francouzských básníků. Na počátku své tvorby byl Šíma ovlivněn civilismem, od něhož se dostal k experimentální tvorbě, geometrické abstrakci a poetismu. Celoživotním tématem Šímovy malby se stalo vědomí jednoty světa.
 Alois Wachsman: Voskovec a Werich |
 Josef Čapek: Toaleta |
 Josef Šíma: Pád Ikarův |
 Jan Zrzavý: Kristus |
 Jan Zrzavý: Moulin Rouge |
 František Foltýn: Přívoz |
 Toyen: Objekt fantom |
 Václav Špála: Koupání |
