Dva nebo tři hity z té doby, nejčastěji Chemical Reaction a slaďák We Can Leave The World, lze dodnes slyšet v rádiích.
V první polovině tohoto desetiletí se vzdal své role středoproudového pěvce lásky a změnil tvář.
"Z legrace jsem se na jednom vánočním večírku převlékl za drsného kanadského rockera, který si říkal Dick Brave, a spolu s kamarády jsme zahráli pár pop hitů v rock’n’rollových úpravách. Mělo to takový ohlas, že jsme následně vydali velmi úspěšnou desku a několikrát objeli Evropu. Ale to je dobrý žert jen pro jedno album. Opakovaný vtip přestává být vtipem," říká Sasha.
A co tedy dál? Pokračovat v lehkém popu?
Právě jsem vydal novou desku Open Water. Už zase jako Sasha. Myslím, že je to hodně osobní deska. Snažím se na ní najít cestu, kudy půjdu dál. Když jsem dělal Dicka Bravea, měl jsem dost času přemýšlet o předchozích letech a také o tom, které písně se mi tehdy dělaly dobře a pod které bych se dneska raději nepodepsal. Bylo mi jasné, že musím jít jinudy. I to jsem se snažil ve svých písních vyjádřit.
Výsledek se dá zařadit někam do pop rocku. Tam je však dnes přecpáno. Panuje tam velká konkurence!
Ano, ale to je právě ono. Konkurence je přesně to, co potřebuju. Necítím se být soupeřem ostatních. Spíš součástí celé velké scény, kde se něco děje. Zatím to jde. Deska měla přinejmenším stejně dobrý ohlas jako moje tři stará popová alba. A i já se cítím dobře a uvolněně. Našel jsem prostor, v němž se můžu uplatnit i jako autor písní. V tom původním, tedy popovém světě mi psaní písní nešlo od srdce.
Na novince jsou u většiny písní uvedeni další lidé jako spoluautoři. Jak takové kolektivní skládání funguje?
Napsat skladbu není tak jednoduchá věc, jak se zdá. Je dobré, když je s vámi profesionální skladatel. Je jako váš učitel. Přicházíte s podněty nebo celými melodiemi a on vám je pomáhá realizovat do přijatelné podoby. Nejlepší však je, když je pohromadě dobrá muzikantská parta a každý přichází s vlastními nápady.
Začínal jste s hard rockem v grungeové kapele, pak přišel Sasha romantický, změnil jste se v rock’n’rollového zpěváka a teď zpíváte cosi jako seriózní pop-rock. Nemyslíte si, že to jsou příliš velké skoky?
Každý zpěvák si hledá svoje místo a svou vlastní polohu. Někdo jí dosáhne okamžitě, někdo toho musí vyzkoušet víc. Pro mě hodně znamená právě to, že jsem začal psát písně. To je způsob, jak objevit svou cestu, protože ono z nich nakonec všechno přirozeně vyplyne.
