Skvostnou písňovou architekturu staví na svém novém albu francouzské duo Air, které za více než deset let proniklo mezi významné pojmy populární muziky.
Že jde o hudbu trochu vážnou a z velké části lehkou, napovídá také název jejich čtvrté desky Pocket Symphony neboli Kapesní symfonie. Není v tom rozpor, ale možná tajemství úspěchu Air. Jejich hudba je vyloženě užitková jako třeba boty, zároveň má seriózní kompoziční rozměr. Působí zastarale i moderně.
Práce Air spojuje vždy několik zajímavých přístupů, tradičních i nových, ovšem výsledek závisí hlavně na jemnocitu či magii tvůrců Jeana-Benoîta Dunckela a Nicolase Godina.
Oba instrumentalisté vyrůstali v královských Versailles, avšak potkali se prý až na škole, kterou studovali tamtéž. Spíše než doma ve Francii našli odezvu ve Velké Británii, která si v 90. letech všimla jejich schopnosti vytvářet křehkou sférickou hudbu.
Práce Air připomíná módní návrhářství a platí to i pro album Pocket Symphony. Člověk při prvním poslechu vnímá efektní kabát Kapesní symfonie, složené z dvanácti písní, které ho mohou harmonicky uvolnit a zklidnit. Ostatně jednou z inspirací dua Air je muzika ke starším italským filmům, britská taneční hudba, potom jistě také alba komponisty Vangelise či rané desky krajana Air Jeana Michela Jarra.
Pohádky nebo fantazie
Hudba Air může být zajímavá i pro člověka, který se nenechá jen unášet, ale zkusí ponořit uši jakoby pod hladinu. Písně mají bohatou vnitřní stavbu. Air skládají své snímky z plných zvuků hudebních nástrojů nebo rytmických tepů, jež se vinou nahrávkami jako nekonečné řetězce.
Ve skladbě Napalm Love se nad nimi klene příjemná melodie a nahrávku dobarvuje sugestivní zpěv. Vlastně je to hotová píseň a zároveň přesně stylizovaná zvuková fantazie.
Skladby Air se vyznačují prchavou, takřka nadoblačnou éteričností, jež zasahuje sféru pocitů. Platí to rovněž o hitové skladbě Once Upon A Time, která je příběhem o setkání dívky s chlapcem. Je to prý spíš pohádka. "My máme rádi pohádky," řekl Jean-Benoît Dunckel.
I to je dobrý popis muziky skupiny Air, která má jistě řadu odpůrců. Sotva lze říci, že Kapesní symfonie je počin, který populární hudbu posune k novým horizontům, podobně jako tomu bylo v případě předchozího titulu Talkie Walkie.
S hudbou Air lze i bydlet
Nahrávky Air jsou vcelku velmi čitelné jako kreslené pohádky, posluchač v nich rozhodně nezabloudí.
Ve skladbě One Hell Of A Party jej nepřekvapí hostující hlas zpěváka Jarvise Cockera z britské kapely Pulp nebo zpěv jedné poloviny Air Jeana-Benoîta Dunckela. Ani japonské strunné nástroje, připomínající harfu a bendžo, či autentický šum příboje nevychýlí skladbu Mer du Japon ze směru nebo stylu, který si Air určili pro nové album.
Nemluvě o smyčcích, jež znějí v písni Night Sight, nebo asijských melodických inspiracích. Možná, že díky tomu je Kapesní symfonie hřejivější album než předposlední titul Talkie Walkie.
Ale vcelku vznikla velmi sugestivní hudba, která sice při vnitřním zkoumání nepůsobí originálně, avšak jako celek vytváří nevšední pocity krásy, jemnosti, melancholie nebo zklidnění. Air dokážou člověka unést a naladit, to je asi rozhodující. Vytvoří mu komfortní hudební pohodlí. Tak proč si nedopřát jejich symfonii do kapsy.
AIR: Pocket Symphony
CD 47:56 minut, cena 539 korun
Hodnocení MF DNES: 80%
