Koncem 13. století, v době, kdy Evropa procházela temným středověkem, se v zemích Orientu rozvíjely vědy i umění. V indickém městě Dillí tehdy žil Amir Khusrau, dvorní hudebník a básník mnoha vladařů. Tomu je připisován vynález bubínků tabla, zasloužil se také o vznik qawwali, což je spojení indické hudby a islámských náboženských extatických zpěvů.
Repetitivní struktura této sedm set let staré fúze dokáže i dnes přivést posluchače do transu. Sufijové, kteří představují nejsvobodnější proud v islámu, věří, že hudbou se člověk může dostat do vyššího stadia vědomí, poznat absolutní pravdu a dojít k osvícení. Na to se ovšem ortodoxní islám dívá s krajní nedůvěrou a zpěváky qawwali považuje za kacíře.
Raza Khan
Sólového vokalistu, qawwala, doprovází tzv. party, tedy skupina, kterou tvoří sbor opakující klíčové fráze sólisty, a dále hráči na bubínky tabla a přenosné harmonium. Styl qawwali užívá stejné prostředky jako severoindická hudba a staví na improvizaci. Nejstarší a dodnes fungující hudební školu qawwali založil zmíněný Amir Khusrau.
Na Západě tuto hudbu proslavil Nusrat Fateh Ali Khan, pákistánský "zpěvák století". Když svůj zpěv poprvé předvedl na festivalu Womad, západní publikum bylo šokováno. Mnoho umělců z oblasti popu a rocku od Petera Gabriela po Eddieho Veddera se zakrátko stalo jeho fanoušky. Zpěvák však zemřel předčasně v roce 1997.
Fatehův nástupce Raza Khan je původem z indického města Amritsar ležícího těsně u pakistánské hranice. Vyniká nejen technikou, ale navíc porušil donedávna platnou konvenci, a sice, že pěvecká forma qawwali je vyhrazena jen muslimům. Raza Khan se súfijským zpěvům věnuje, přestože je věřící křesťan. Letos byl odbornou porotou vybrán jako jeden z účinkujících na mezinárodním veletrhu Womex. V Praze vystoupí týden před ním.
