Kollmannův titul navazuje na autorovu práci vydanou předloni. V ní mapoval takzvaný první Valdštejnův generalát (tedy roky 1625-1630). Recenzenti tehdy poukazovali na metodicky tradiční uchopení tématu, ale oceňovali autorovu pečlivou heuristiku (včetně vytěžení do té doby nedostatečně zpracovaných pramenných souborů) i zasazení příslušného úseku Valdštejnova života do široce pojatého kontextu soudobého politického, vojenského a diplomatického dění.
Valdštejnův konec. Historie druhého generalátu 1631-1634 |
Autor: Josef Kollmann |
Nakladatelství: Academia, Praha |
Náklad: neuveden |
Rozsah: 276 stran |
Cena: 195 Kč |
Mohlo by se zdát, že Kollmannova kniha nabízí definitivní zúčtování s obrazem Valdštejna jako bezcharakterního prospěcháře sledujícího výlučně vlastní zájmy, s obrazem, k jehož proniknutí do obecnějšího povědomí (včetně dějepisných učebnic) přispěli zejména Josef Pekař a Josef Janáček. Ve skutečnosti Kollmann navazuje na opačnou linii valdštejnského bádání, představovanou v českém dějepisectví především Josefem Polišenským.
Spolu s ním vydal Kollmann v roce 1995 knihu Valdštejn Ani císař, ani král, vyznívající v tomtéž duchu jako jeho nejnovější monografie. Ta ovšem předchozí argumentaci autorské dvojice Kollmann - Polišenský rozšiřuje, doplňuje a rozvíjí. Ke slovu se zde v podstatně větší míře dostaly nejen vydané i nevydané prameny, ale rovněž odborná literatura. Právě na ní lze bohužel doložit selektivní přístup autora k pramenné základně i k historiografické produkci. V seznamu literatury sice nalezneme kupříkladu odkaz na práci německého historika Christopha Kampmanna, který otázku Valdštejnovy domnělé či skutečné zrady analyzoval z hlediska tehdejšího pojetí práva; jeho (dodejme, že bez nadsázky převratné) závěry se ovšem do vlastního Kollmannova textu nijak nepromítly. Kniha působí tak, jako kdyby autor pouze hledal argumenty pro potvrzení předem stanoveného vyznění svého díla, namísto aby svůj koncept zpřesňoval, dolaďoval, a případně i přetvářel v souladu s řečí pramenů i se zjištěními jiných historiků.
Nutno však zdůraznit, že o hrubou manipulaci s historickými fakty nejde; Josef Kollmann pouze zdůrazňuje vše, co odpovídá jeho mínění, a zběžným konstatováním odbývá vše, co jeho mínění odporuje. Otazníky kolem života a smrti této fascinující osobnosti Kollmannova kniha spíše rozhojnila než odstranila. Definitivní a nezpochybnitelnou odpověď na věčnou valdštejnskou otázku neposkytuje, přesto se stává důstojným protějškem opačných interpretací valdštejnského tématu - a jako taková vstoupí do dějin české historiografie.