Zase jedna hra, která se vymkla z rukou

čtvrtek 22. srpna 2002
2

Existují dva způsoby, jak vnímat nový český film Musím tě svést. Ve světle povodňových událostí, kam se nešťastně trefila jeho premiéra, působí obzvlášť nepatřičně: lze vůbec v téhle situaci najít odtažitější téma než milostné trampoty paní ministryně, na niž chystají podraz vlastní manžel a jeho přítel? Ale to není fér - za okolnosti, do nichž film bezděčně spadl, jeho tvůrci nemohou.

Spravedlivější je otázka, zda takový příběh může diváka zajímat i v časech, kdy nepobíhá s košťaty a neshání půjčky. Zkrátka i v době, kdy peníze vydané za vstupenku na cizí smyšlený příběh nejsou pro člověka zbytečným luxusem. A rovněž v tomto případě zní odpověď - sotva.

Nevadilo by, že zápletka založená na skutečném případu, již si scenáristka a režisérka Andrea Sedláčková vypůjčila z francouzského tisku, vyhlíží dosti krkolomně. Staly se už nejen ve filmech ještě podivnější věci než to, že manžel marně usilující o rozvod přemluví přítele, ať jeho ženu svede, aby si sám mohl dotyčný akt nevěry tajně natočit a s tímto "důkazem" pak dosáhnout rozluky.

Intimita ložnic připouští kdejakou zdánlivou nepravděpodobnost, a je-li rozehrána tak na ostří nože jako tajemství zločinu a incestu v předchozím režisérčině snímku Oběti a vrazi, pak se dá přes onu okázale dráždivou výlučnost přijmout coby zajímavá psychologická studie.

Jenže u filmu Musím tě svést se už ona výlučnost nevztahuje jen k pokřiveným osobním vztahům, nýbrž i k jejich pikantnímu obalu - hrdinka je ministryní vlády. A to je motiv umělý, navíc v tuzemských reáliích směšný a především naprosto zbytečný. Soukromé peklíčko, jež umějí režisérka a trojice hlavních představitelů bezesporu obratně rozehrát, se tu utápí v umělé apartnosti hry na velkou politiku, kam spadají drzí novináři a vtíraví voliči, privatizační projekty a posedlost z možného sledování, kanceláře, řidiči, konference, limuzíny, televizní kamery, zkrátka kulisy rádoby atraktivní, ale ve skutečnosti jedno velké klišé.

Musím Tě svést ČR, 2002
scénář a režie	Andrea Sedláčková
kamera	Vladimír Holomek
hrají	Ivana Chýlková Jan Kraus Ivan Trojan Michaela Pavlátová
hudba	Tomáš Vartecký
délka	110 minut
žánr	komedie
Musím Tě svést - premiéry
kina	22. srpna 2002

Škoda, protože sám princip milostného trojúhelníku - pokud by byl stržen z výšin smetánky a cynicky osamělých štvanců blahobytu - nabízel docela zajímavou variaci na téma odcizených, navzájem se zraňujících bytostí. Jednak obsahuje dnes tak módní princip hry, neboť oba muži se svým nechutným plánem báječně baví, než se jim rozehraná partie vymkne z rukou. Jednak dokonale postihuje chování obou pohlaví.

Důvtipně předvádí, jak zdánlivě racionální nepřístupná žena může ztratit rozum a zábrany jako poprvé zamilovaná školačka a jak se dospělí pánové dokážou proměnit v nezodpovědné kluky. Silnou zbraní filmu jsou také herci: Ivana Chýlková podstupující onu proměnu až na hranu směšnosti, Ivan Trojan v trpné, přesto zákeřně znepokojivé roli manžela a Jan Kraus coby hravý, ironický i něžně sebeironický svůdce - přestože leckterá divačka by možná volila mužské obsazení přesně opačné.

Jenže co je to všechno platné, když z obsahu ční umělohmotná odtažitost a ze

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

zpracování zase připomínka, že původně šlo o projekt televizní - věčné kolony aut putující plátnem asi těžko ospravedlní, proč se film založený na dialogu vydal do kin. Na obrazovce a v případě, že by tou ponižující milostnou šarádou prošli dejme tomu prodavačka, účetní a taxikář, by snímek obstál líp.