I když Zánik není prvním německým zpracováním Hitlerova konce, německá média už více než měsíc o filmu diskutují, některá mluví dokonce o mezníku v historii své kinematografie.
V čem je dvouapůlhodinový film, který stál 13 milionů eur a kromě Mnichova se natáčel i v Petrohradu, tak výjimečný?
Podle scenáristy Bernda Eichingera a režiséra Olivera Hirschbiegla v tom, že se vzpírá filmovým stereotypům, které hlavní postavy nacistického režimu zobrazovaly jako monstra, jež nelze chápat a už vůbec se do nich vciťovat.
Eichinger chtěl zbořit "někdejší démonizaci a tabu". Ve scénáři se opíral o knihu historika Joachima Festa Zánik - Hitler a konec třetí říše, a poté o vzpomínky Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové, které vyšly i česky.
Oním nedémonickým Hitlerem se stal švýcarský herec Bruno Ganz, jehož podobnost se stárnoucím vůdcem je až zarážející.
Po týdnech, kdy se o filmu sice debatovalo, ale většina novinářů ho neviděla, kdy tvůrci a herci dávali jeden rozhovor za druhým, se objevují první hodnocení. Liší se výrazně.
Slavný režisér Volker Schlöndorff film na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu označil za "světovou událost", podle časopisu Hollywood Reporter je to "jeden z nejlepších válečných filmů" a chválou nešetří ani německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung - ve své obsáhlé recenzi mluví o Zániku jako o mistrovském díle, které naplnilo filmový, literární, historický i morální úkol, když se ujalo "nejobtížnějšího a nejobávanějšího tématu této země".
Jsou však i ohlasy opačné. "Až příliš mnoho na tomto filmu nefunguje. První reakce premiérového publika na událost jménem Zánik se zdají rozpolcené: příliš dlouhé, příliš tuhé, to celé zanechává podivný chlad," píše v listu Der Spiegel Andreas Borcholte, který sice oceňuje výkon Bruno Ganze, jeho dokonale věrohodnou mimiku, gestiku i dikci, nicméně ostatní postavy hodnotí jako prázdné šablony.
Konstatuje, že holokaust není tématem filmu a mnohamilionová vražda na Židech zůstává nezmíněna.
Filmařům vytýká přílišnou obezřetnost, když zůstali na půli cesty mezi dokumentární přesností a uměleckou svobodou, a vytvořili tak "podchlazený film".
Na druhou stranu však přiznává, že Hitlera nebo Goebbelse vlastně ani nelze zinscenovat jako hrdiny emocionálního filmového dramatu. Odstup si prý divák k Hitlerovi zachovává i v okamžicích, kdy jí, laškuje se sekretářkou nebo líbá na tvář Evu Braunovou, se kterou se těsně před jejich společnou smrtí oženil.
"Nezbytná odtažitost před každou vřelostí, epikou a interpretací dělá ze Zániku vlastně nadbytečný film. A na banální poznání, že zlo existuje v lidskosti, se nemělo spotřebovat třináct milionů eur, jež stála filmová produkce, která na plátně působí nešikovně a povrchně jako lepší dvoudílná televizní inscenace," završuje recenzi Borcholte.
Není jasné, kdy budou moci posoudit Zánik i čeští diváci - film zatím není ohlášen v plánu českých premiér.
