Film vznikl podle reálného případu, kdy mladý Rom zabil svou dívku za nedodržení slibu věrnosti. "A na tuhle skutečnou událost jsme zcela schematicky - a to říkám s plným vědomím! - navěsili střet dvou protichůdných názorů, jejichž nositelé hledají cestu, jak směřovat ke světlu," uvedla režisérka, která je spolu s Vladimírem Vondrou také autorkou námětu a scénáře.
Mladíkův čin, vedený odvěkými zákony romského etnika, odlišně posuzují jeho dva "bílí" vrstevníci: věcný Petr, český posluchač právnické fakulty, a slovenský student filozofie - naopak emotivní Jakub. "Záměrně jsme je právě takhle charakterizovali. Připadá mi, že my Češi jsme až příliš racionální - myslíme si, že všechno vyřešíme, a přitom o tom jenom kecáme. Zato slovenská mentalita se mi zdá bližší té romské, je živější a citlivější," dává Vihanová nepřímo najevo, komu patří její sympatie. Ani ohledně dilematu, jež zkoumá její film, se netváří nestranně: "Jistě, vražda zůstane vraždou, to je neoddiskutovatelné. Ale co třeba slib, přísaha - to už nic neznamená?! Nebo nevěra, to snad není nic podstatného?!"
| Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba | |
| Režie | Drahomíra Vihanová |
| Námět a scénář | Drahomíra Vihanová a Vladimír Vondra |
| Hrají | Adrian Jastraban, Gustav Řezníček, Zuzana Stivínová |
| Délka | 95 minut |
| Premiéra | 7. září 2000 |
Drahomíra Vihanová proslula zejména jako dokumentaristka; její hraný debut Zabitá neděle vznikl v roce 1969, na svůj druhý celovečerní snímek Pevnost musela čekat až do roku 1994 a dalších šest let ji dělilo od Zprávy o putování studentů Petra a Jakuba - třetí autorské práce pro kina, česko-slovensko-francouzské koprodukce podpořené fondem Eurimages.
"Výpověď filmu odpovídá tomu, co jsem chtěla, ovšem formální stránku některých věcí jsem si přece jen představovala jinak. Kvůli nedostatku financí jsem musela točit v neustálém stresu, a když má režisér nad hlavou Damoklův meč, nevzpomene si třeba na zdánlivě drobné, ale důležité maličkosti a tráví pak bezesné noci," říká dnes Vihanová. Producenti filmu, od Viktora Schwartze ze Cineartu až po Helenu Slavíkovou a Alici Nemanskou z České televize, však režisérčiny stížnosti odmítají. "Rozpočet byl srovnatelný s jinými českými sn ímky. A hlavně: kterého tvůrce dnes peníze neomezují, zvláště pokud točí film nekomerční, závažný, na etické téma?" upozorňuje Slavíková a míní, že vznik takových děl se podobá zázraku.
"Ano, vím, že musíme takříkajíc stáhnout ocas, ale já tenhle stav národní kinematografie nepovažuji za normální," trvá na svém Drahomíra Vihanová, filmařka generace nové vlny 60. let.
Recenze
Cesta do filmových pekel
Existují filmy, u kterých pamětník cítí lítost a mládí jen faleš. Snímek nazvaný Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba je jedním z nich. Ocitl se natolik na hraně, že i onen pamětník respektující mravní autoritu, filmařský dar i minulým režimem vynucenou tvůrčí pauzu režisérky Drahomíry Vihanové si musí přiznat, že mládí bude mít asi k pravdě blíž. Omlouvat špatný výsledek dobrými úmysly je dnes už spíše výrazem pokrytectví a Zpráva dokonale zosobňuje cestu do filmových pekel, která bývá právě tou nejlepší vůlí dlážděna. Vihanová - a tento snímek je výhradně obrazem její vůle i nevole - pod rouškou filmu předkládá kázání z plakátu.
Příběh o mladém Romovi, jenž v souladu s odvěkými zákony etnika potrestá svou dívku za porušení slibu věrnosti smrtí, se opravdu stal a ona romská osada, ač křiklavou malebností nuzoty i rituálů přespříliš hýří, působí alespoň silou autentické kamery. Všechno ostatní je smyšlenka, manýra, teze a křeč. Především pak obraz veselého studentského života, z nějž se vydělují titulní hrdinové: "zlý" realista, budoucí právník Petr, podle nějž zákon měří všem stejně, dokud sám nezačne pochybovat, a "hodný" Jakub, romantik s citlivou duší, jenž má pochopení nejen pro Romův čin a věčně šokuje, aby otevřel světu oči. Přesně v takto popsaných frázích se pak disputace o vině a trestu názorně inscenuje, v řetězci nebetyčných, až bezděčně parodických klišé. Počínaje starým moudrým profesorem přes bizarně stylizované večírky vysokoškolských "pankáčů" až po romantikův vzpurný útěk z prohnilé civilizace do lůna přírody, k ovcím a borůvkám, jež si jeho přítelkyně po lyrických honičkách rozmazává po tváři.
Škoda, že návštěvník kina nemůže dostat jako bonus "naživo" i režisérčin výklad, jak jej zažil karlovarský festival. Ne že by mohl cokoli změnit na kvalitách filmu, ten se prostě krutě nepovedl, ale osvětlil by, že se tak stalo záměrně. Vihanová totiž staví obhajobu filmu na sloganu "s plným vědomím jsem zvolila schéma" a plynně přechází v obžalobu bohorovného pohledu "bílých" na společenství Romů. S jejím osobním postojem lze souhlasit či polemizovat - ale v dokumentu, sociologické studii, v soukromé debatě, v podstatě kdekoli jinde, jen ne v hrané fikci.
Schématu se filmaři vyhýbají jako čert kříži. Postavy, na něž Vihanová navěsila pouhé teze, pak operují abstraktními pravdami a není divu, že strnulí či naopak přepjatí herci, s výjimkou závanu opravdovosti u Zuzany Stivínové, si s nimi nevědí rady. Dialogy šustí papírem, policisté jsou zaujatí, soudci lhostejní, dívky zkažené; pak mlčky projde plátnem spasitelský ovčák se sluchátky na uších, z nichž se line Bach, vypravěč zadeklamuje další biblické citáty a spravedlivým snílkům-buřičům se zase lépe dýchá. V takové skrumáži okatých banalit nedokáže člověk přitakat vraždě za nevěru, i kdyby stokrát chtěl a vnitřně s ní souhlasil. Neumělá, zarputilá topornost, s níž jej ta agitka k černobílým soudům tlačí, paradoxně naopak odpuzuje.
Vihanová svůj žalující výkřik určitě myslela upřímně, zabila jej však školácky naivní přímočarostí a přežitou uměleckou formou. Navíc riskuje podezření, že se volbou tématu o "romské otázce" svezla s populistickou vlnou. A naopak lidé, kteří si dovolí při promítání nevěřícně vrtět hlavou či zívat, neřkuli se s.mát, mohou být nařčeni z rasismu. Proto je třeba opakovat bez ohledu na látku: Zpráva je prostě špatný film. Nic víc, nic míň než film.
 Dokumentaristka Drahomíra Vihanová zasedá v porotě festivalu Jeden svět 2002. |
 Letanovce |
 Imro (Marian Balog) a Eržika (Jolana Badžová) |
 Kněz (Milan Bahul) |
 Šugárová - babička Eržiky (Mária Kroščenová) |
 Svatba |
