Sopranistka Ludmila Dvořáková se narodila 11. července 1923 v Kolíně. Studovala zpěv na pražské konzervatoři a v roce 1949 nastoupila do angažmá v Ostravě. Od roku 1954 byla pět let sólistkou opery Národního divadla v Praze, pak odešla do Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Ludmila Dvořáková v roce 1955 ve Wagnerově Tannhäuserovi
Už v roce 1960 jí nabídla angažmá berlínská Státní opera a ač to za tehdejšího režimu nebylo obvyklé, získala souhlas úřadů a od té doby působila takřka výhradně v zahraničí, mimo jiné v Mnichově, Bayreuthu, New Yorku a Londýně.
Dvořáková vynikla i v Metropolitní opeře v New Yorku, kde stanula po krajankách Emě Destinnové, Marii Jeritze a Jarmile Novotné. Pozvání do Metropolitní jí umožnilo vystupovat jak v historické, tak v nové budově.
Pěvkyně, jejíž specialitou byly Wagnerovy a Straussovy opery, dostala čestnou Thálii a Cenu Antonína Dvořáka za celoživotní mistrovství a popularizaci české hudby. V roce 2003 vyšel na CD její recitál z nahrávek, kde orchestr Národního divadla řídil její manžel Rudolf Vašata.
