Pro archeoložku Julii Šulcovou z pobočky Národního památkového ústavu v Pardubicích, která kukský hospitál spravuje, to zprvu vypadalo na rutinní záležitost.
Narazit při výkopových pracích pro vedení kabelů bezpečnostních kamer podél zdi hospitální zahrady na kus opracovaného kamene není nic neobvyklého. Když se však před kopáči objevila část kamenné tváře, bylo jasné, že tentokrát je všechno jinak.
"Na první pohled bylo zřejmé, že jde o sochu," říká archeoložka Julie Šulcová.
Nález zřejmě pochází z první etapy sochařské výzdoby kukského areálu, který přitahuje zejména sochařskými díly Matyáše Bernarda Brauna.
Z rukou a nohou plastiky sice zbyly jen pahýly, toto poškození však podle Šulcové nastalo dávno před tím, než se kámen dostal pod zem.
"Lomové plochy jsou staršího data, socha sem byla uložena už poškozená," vysvětluje archeoložka. Sochy se nyní ujmou historici a restaurátoři. Ti by měli určit jejího autora a navrhnout způsob ošetření.
Podle všeho je autorem sochy Holanďan Bartoloměj Zwengs patřící k prvním umělcům, které hrabě František Antonín Špork pozval k výzdobě Kuksu.
"První záznam, že Zwengs byl na Kuksu, pochází z roku 1699, kdy se tu oženil s dcerou kantora a varhaníka z Choustníkova Hradiště, součásti Šporkova panství," říká kastelán hospitálu Libor Švec.
Zwengs pro Šporka vytvořil alegorie svobodných umění, živlů a čtyř ročních obdob. Až na symbol zimy se všechny sochy zachovaly. "Nález by měl být satyr, který zastupuje zimu," míní Švec.
Šulcová se k jeho názoru přiklání. "Každopádně je to barokní socha, která odpovídá charakteru Zwengsových soch, jež jsou k vidění v hospitální zahradě," tvrdí Šulcová.
I když plastika s největší pravděpodobností nepochází od Brauna, objev je významný tím, že doplní výčet sochařských děl na Kuksu.
"Vědělo se, že tu ta socha kdysi byla, ale nikdo ani ve snu nepředpokládal, že se někdy najde," říká Šulcová.
Protože poslední úplný soupis Zwengsových soch na Kuksu pochází z roku 1930, Šulcová míní, že socha se dostala pod zem někdy potom. Proč se tak stalo, však zřejmě navždy zůstane záhadou. "Jediné na co nám nález neodpoví, je, kdo a proč u paty zahradní zdi sochu položil," říká archeoložka. Záměrné zakopání sochy vylučuje.
"Nenašli jsme žádné stopy, které by naznačovaly, že pro sochu byla vykopána jáma," vysvětluje Šulcová.
Nynější nález plastiky, která patří do doby slávy Šporkova Kuksu, není první. Letos na jaře bylo v nedalekém potoce nalezeno torzo fontány pocházející podle expertů z Braunovy sochařské dílny. I když nynější objev Braunovým dílem není, je prý naprosto unikátní.
"Pro hraběte Šporka vznikla řada soch, ale mnohé z nich jsou nenávratně ztraceny. Je velké štěstí, že socha byla nalezena, je to nález k nezaplacení," míní přední znalec českého baroka Ivo Kořán.
 Socha objevená v zahradě hospitálu v Kuksu by měl být satyr představující zimu. Plastika zřejmě pochází z cyklu věnovaného ročním obdobím od holandského sochaře Bartoloměje Zwengse. |
