Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zač bojoval Václav Havel?

  3:50aktualizováno  3:50
Václav Havel si psal ze socialistického Československa s Františkem Janouchem z demokratického Švédska. Šifrovaně a bez servítků.

František Janouch a Václav Havel při přípravě vydání společné korespondence (2007) | foto: Oldřich Škácha

A stejně tak - bez jakékoli cenzury - korespondence spisovatele a politika Václava Havla (1936) a jaderného fyzika a zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha (1931) nyní vychází v bezmála šestisetstránkovém svazku. Nakladatelství Akropolis ji doplnilo komentářem historika Jiřího Suka, přílohami i fotografiemi.

Mladší generace, které si z normalizačního Československa vybaví často jen pověstnou frontu na banány, si tak mohou rozšířit pohled na (ne)možnosti, úsilí, rozmíšky i osobní oběti té doby. Havel podrýval socialismus "zevnitř", Janouch ze švédského "venku".

Hůř než na Měsíc
Formálně se korespondence rozpíná mezi lety 1978-2001, byť nejhustší je v šestiletí 1983-1988. Obsahuje i takové perličky, jako je Havlova korespondence se Samuelem Beckettem, kterou si český dramatik vystavil za sklo knihovny, nebo záznam telefonického rozhovoru z října 1989, kdy měl Havel na dosah Nobelovu cenu míru.

Přál si, aby mohl zmizet do hospůdky a cenu nedostal. Nedostal. Měsíc před sametovou revolucí se Janouchovi dušoval, že by nechtěl být profesionálním politikem. Byl. Dopisy přes hranice náročně putovaly diplomatickou poštou. Odesilatelé počítali s možností policejního zadržení zásilek, proto listy šifrovali a Havel je po přečtení ničil. Naopak Janouch si důsledně pořizoval kopie, které schraňoval ve svém stockholmském archivu a které nyní tvoří náplň knihy.

Komplikace s korespondencí Janouch vystihl v jednom z prvních dopisů: "Nesu velice těžce ony paradoxy poslední čtvrtiny dvacátého století, kdy v samotném středu Evropy je spojení mezi lidmi a přáteli podstatně těžší a horší než spojení řekněme s Měsícem, Marsem či dokonce panenskou Venuší."

Nejednoznačný příběh
Svazek na první pohled trochu odrazuje svou nahuštěností, je však překvapivě čtivý. Většinou se tu řeší praktické otázky technické pomoci, podpory disidentských projektů, překladu Havlových textů a jejich publikování v zahraničí či stanovy Nadace Charty 77, čemuž odpovídá i jazyk: spíše věcný než stylisticky okázalý.

Čtenáře však poznenáhlu vtahuje příběh českého exilu a disentu - i proto, že není  jednoznačný. I známé tváře kultury a politiky se tu zaskví v nelichotivých rolích, i na "správné" straně bují naschvály, klepy, intriky a závist. Janouch v jednom dopise vyčítá českému prostředí sklon k panikářským náladám a šíření nezaručených informací, v jiném si stěžuje, že někteří disidenti bez uzardění pobírají sociální podpory z více fondů.

Právě rozdělování peněz z Nadace Charty 77 přivádělo nekompromisního organizátora Janoucha i důvěřivějšího Havla do trapných situací: "... proč ten dostal a já ne, nic nepřišlo, nešlo by to zaonačit..." Finančně velkorysý dramatik se nakonec neubrání povzdechu, že "vstoupilo jaksi ve známost, že jsem bohatej autor, a tak za mnou všichni chodí trochu jako do banky".

Nesporné je nesmírné nasazení obou aktérů, obětujících politice nemálo svých vědeckých a uměleckých záměrů. V poznámce ke světové premiéře své jednoaktovky Chyba (1983) Havel napsal, že leckdo si myslí, že je chyba být Čechem. "Já sám v tom vidím zvláštní úkol, který jsem pochopitelně sám nehledal, ale přijal jsem ho a přeji si ho splnit co nejlépe." Janouch tu tíhu ohodnotil stručnou glosou: "Za čto borolis, na to i naporolis." (Zač jsme bojovali, na to narážíme.)

A zač jsme bojovali?
Nelze si nevšimnout, že v době porevoluční začínají dopisy skomírat kvůli jednostrannosti - v zásadě jde o Janouchovy otázky, návrhy a poznámky, nezřídkakdy zklamané, polemické. Týkaly se například prezidentových obav z "pýchy novodobého rozumu", které jaderný fyzik považoval za neopodstatněné.

To je třeba na Janouchovi ocenit: ani v době Havlova prezidentství se mu do přízně nevtíral, připomínky formuloval stejně přímo jako před lety: "Znáš mě nějakej ten pátek a víš, že nejsem vyznavačem teatrálních gest. V dané situaci však nevidím žádný jiný způsob, jak autora absurdních her upozornit na absurdní, či spíše nedůstojné divadlo, které se mu odehrává v předpokojích jeho prezidentské kanceláře," psal Janouch v březnu 1994, znechucený obstrukcemi s pozváním na setkání s královnou Beatrix.

O to odvážnější je rozhodnutí obou mužů tisknout korespondenci tak, jak vznikla - bez vynechávek a úprav, včetně přiznání vlastních slabostí a přehmatů i doušek na adresu dosud žijících, které i po letech mohou leckde rozčeřit zlou krev.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Somálská sprinterka Samia Júsuf Omarová v cíli olympijského závodu na 200 metrů
RECENZE: I uprchlík je člověk, líčí tragédie somálské běžkyně

Uprchlická krize už dávno neplní jenom stránky novin, pronikla i do literatury. Na útěku je i hrdinka právě vydaného komiksu Sen o olympiádě. Autorem scénáře i...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.