Významný madridský deník El País v článku s názvem Z Prahy s humorem charakterizuje autora jako představitele té části středoevropské literatury, jež klade důraz na ironii a hru. "Poetika, kterou Viewegh navrhuje a které se též sám drží, nachází v humoru jedinou očkovací látku proti životnímu chaosu," píše recenzent Marcos Giralt Torrente. Ve vypravěčově tvrzení, že literaturu není třeba brát příliš vážně, shledává Vieweghovu preventivní obranu proti výtkám, jež by mohly být jeho románu adresovány. "Což však není ničím víc než jakýmsi kejklířským trikem - i když důvtipným," poznamenává autor článku v deníku El País a dochází k závěru: "Hry jako tato jsou sice oprávněné a - proč to nepřiznat - příjemně se čtou. Horší však je, že spisovatel je hodlá povýšit na jedinou literární metodu a potměšile vylučuje ostatní možnosti."
Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung nadepsal před časem svou takřka oslavnou recenzi Výchovy dívek v Čechách titulkem Uzdravující drzost. A v podobném duchu, mnohem kladněji než deník El País, se vyjádřil k románu další španělský list, ABC. Ignacio Martínez de Pisón v něm Vieweghovu knihu charakterizuje jako zábavný, chvílemi doslova rozveselující román, kterému se dokonce podařilo překonat cíl, jejž si spisovatel původně kladl - totiž být jakýmsi "styčným důstojníkem" mezi takzvaně vysokou a nízkou literaturou. Autor, čteme dále v článku, "ani v jedné jediné chvíli čtenáře nenudí, a to se v dnešní době nepodaří hned tak někomu". List ABC kromě toho upozorňuje na souvislost Vieweghovy tvorby s tvorbou Woodyho Allena a uvádí, že Viewegh má jen velice málo společného s Bohumilem Hrabalem, zato "v jistém smyslu navazuje na 'mezinárodní' pojetí románu, což znamená: bystré dialogy, bezohledný humor, nepříliš rétoriky, zájem o mezilidské vztahy spolu s neúctou k velkým politickým a historickým tématům".
I List El Cultural hodnotí knihu jako dílo žáka Woodyho Allena, kterému se ovšem podařilo předčít svého učitele. Recenzent Juan Bonilla napsal: "Vieweghův román se drží tónu filmů amerického režiséra a je plný vtipných komentářů, jemného i méně jemného žertování, rozveselujících pošetilostí a zábavného odbíhání od tématu. Díky tomu se čte nesmírně snadno, jeho dění sledujeme s opravdovým zaujetím. Je jedním z literárních děl, která jsou tak lehká, že neváží téměř nic. Jinak řečeno: která jsou čtenářsky vděčná, zapomenout na ně však vyžaduje obzvláštní úsilí."
A dále recenzent pokračuje: "Není vyloučeno, že autorovým cílem bylo kromě jiného vytvořit zábavný portrét české společnosti, jež se zatím nachází ve stadiu klopýtající demokracie. Pak ale musíme chtě nechtě dojít k závěru, že právě toto se zde literatuře podařilo mnohem lépe než socio logii. Michal Viewegh píše prózu dynamickou a sžíravou, bližší Bohumilu Hrabalovi než Franzi Kafkovi. Jeho Výchova dívek v Čechách tudíž zanechává v ústech příjemnou chuť: chuť karamelu, od které nelze požadovat, aby nás nasytila..."
|
Knihy Michala Viewegha | |
| Názory na vraždu | 1990 |
| Báječná léta pod psa | 1992 |
| Nápady laskavého čtenáře | 1993 |
| Výchova dívek v Čechách | 1994 |
| Účastníci zájezdu | 1996 |
| Zapisovatelé otcovský lásky | 1998 |
| Povídky o manželství a o sexu | 1999 |
| Nové nápady laskavého čtenáře | 2000 |
I List El Cultural hodnotí knihu jako dílo žáka Woodyho Allena, kterému se ovšem podařilo předčít svého učitele. Recenzent Juan Bonilla napsal: "Vieweghův román se drží tónu filmů amerického režiséra a je plný vtipných komentářů, jemného i méně jemného žertování, rozveselujících pošetilostí a zábavného odbíhání od tématu. Díky tomu se čte nesmírně snadno, jeho dění sledujeme s opravdovým zaujetím. Je jedním z literárních děl, která jsou tak lehká, že neváží téměř nic. Jinak řečeno: která jsou čtenářsky vděčná, zapomenout na ně však vyžaduje obzvláštní úsilí."
A dále recenzent pokračuje: "Není vyloučeno, že autorovým cílem bylo kromě jiného vytvořit zábavný portrét české společnosti, jež se zatím nachází ve stadiu klopýtající demokracie. Pak ale musíme chtě nechtě dojít k závěru, že právě toto se zde literatuře podařilo mnohem lépe než socio logii. Michal Viewegh píše prózu dynamickou a sžíravou, bližší Bohumilu Hrabalovi než Franzi Kafkovi. Jeho Výchova dívek v Čechách tudíž zanechává v ústech příjemnou chuť: chuť karamelu, od které nelze požadovat, aby nás nasytila..."
