Na většině účinkujících bylo v Divadle Komedie nepříjemně znát, že jsou patrně zvyklí na jiný druh dramatiky, než je takzvaná fekální tvorba.
Lidumor je první kus, s nímž původně odmítaný Schwab v roce 1991 prorazil, a je také považovaný za nejzdařilejší. Diváci se mají svíjet smíchy, aby náhle nahlédli hrůzy skryté vespod - takový je klíč, který k výkladu svých her podává autor. Černé drama křížené s fraškou a v něm delirantní metafory na hraně blábolu, ale to vše v jazyce přes těžké vulgarismy básnicky citlivém a přesném.
Představení z Esch však většinou vypadá jen jako trochu oprsklejší měšťanské drama. Nejblíže ke své postavě má patrně Sascha Migge v roli Hermanna Wurma, zarputilého a vzdorného introverta nemotory krutě a cíleně ponižovaného vlastní matkou. Avšak z Paní Wurmové v podání Christine Reinholdové máme pocit, že zdrojem krutosti vůči Hermannovi je u ní jen běžná omezenost, její nenávist má přitom mít nepoměrně hlubší kořeny.
Majitelka domu Paní Vočistcová (Frederike Frerichsová) je spíše vdova po akurátním úředníkovi než zahořklá aristokratka, takže u scény, při níž na oslavě svých narozenin všechny své nájemníky otráví, vůbec necítíme, že je jakoby v přízračném snu soudí a „zabíjí“ její pohrdání.
Z rodiny odborového předáka Kovačiče, který se na pracovišti údajně těší veškeré vážnosti, jsou při zpodobení okoukaných vzorů chování přesvědčivější - i přes přehrávanou „dovádivost“ - představitelky obou dcer.
Škoda, že se ke scénickému kontrastu bytu paní Wurmové (chmurně asketické dvojlože) s obývákem polepšivší si rodinky Kovačičových nepodařilo vytvořit i kontrapunkt dvou různě patologických světů.
WERNER SCHWAB - Lidumor
Pražský divadelní festival německého jazyka, Theatre D’Esch Luxemburg, režie Franz Burkhard, uvedeno v Divadle Komedie Praha.
Hodnocení MF DNES: 40%
