Scenárista Josef Klíma poskytl chytrý nápad, jak propojit události kolem tsunami s oblíbeným thrillerovým motivem změny totožnosti; kolem něj rozvinul dobře postavený příběh o muži, který teprve pod jiným jménem zjišťuje pravdu o svém předchozím životě. A protože ho každou chvíli může někdo z minulosti poznat, hraje o čas - jenže trilogie má na všechno času dost.
Totéž platí o režii. Jiří Svoboda dostal látku jako stvořenou pro styl, který umí: pro tajemství skládané rychlým střihem z nervních útržků vzpomínek, zážitků a televizních zpráv, pro znepokojivou náladu nočních stínů a šedých dní, i pro akční okamžiky.
Smrtící vlnu stvořil a se záběry z archivů propojil opravdu šikovně, na české poměry velkolepě. Navíc mu úvodní omezené vnímání očima nemohoucího pacienta umožnilo podobné hry s kamerou, za jaké sklízí vavříny film Skafandr a vlny.
Film, nebo seriál Jenže když se reminiscence i s vysvětlivkami díl co díl opakují, mění se ve zbytečný ornament.
Jedna silná Vlna místo tří slabších by lépe držela rytmus i napětí, také by vymýtila „nastavovací“ příjezdy, příchody, schody, výtahy a snad i sklony k moralitě, od stesků „starých bigbíťáků“ na dnešní „svět coby supermarket“ přes rvačku řidičů až po klišé o zlých právnících a úplatných policistech.
O to víc by pak zazářily originální scény s tetováním či se psem. A také herci: Bartoška s maskou zlomeného muže, Vilhelmová s city tajenými pod věcností, dravě výstřední hrdinky Chýlkové a Cibulkové.
Buď jeden sevřený film, nebo rozpracovaný seriál; to si Vlna zasloužila. Nikoli třídílný kompromis.
Vlna
ČR, scénář J. Klíma, režie J. Svoboda, hrají J. Bartoška, T. Vilhelmová, J. Schmitzer, tři díly, vysílala ČT.
Hodnocení MF DNES: 70%