Přesněji řečeno, Petřinův sólový debut Super-robot vydal "překlopený" na kompaktu (tedy bez bonusů) už v 90. letech Bonton, druhá deska s názvem Pečeť vychází na CD nyní vůbec poprvé - vše samozřejmě v aktuálně remasterované podobě. Dvojdisk dostal vcelku logický název Komplet.
Ota PetřinaSkladatel a kytarista (1949) vystudoval konzervatoř, od roku 1968 hrál ve skupině divadla Rokoko, kde doprovázel mj. Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře, posléze Golden Kids. Od 70. letech hrál v Neckářově kapele Bacily, v roce 1974 mu bylo kvůli dlouhým vlasům, které si odmítl ostříhat, zakázáno veřejně vystupovat. Jako skladatel, kytarista a producent spolupracoval kromě Neckáře zejména s C&K Vocalem a Lubošem Pospíšilem. V 70. a 80. letech byl strůjcem prvních úspěchů Petry Janů v jejím raném rockovém období. Na konci 80. let se vrátil do Bacilů, jejich členem je dodnes. V posledních letech na sebe v rockovém světě mj. upozornil jako producent a hostující kytarista alba valašskomeziříčské kapely Ciment. |
Album Super-robot (kterému předcházel singl Karin/Vnitřní svět tvých jantarových očí, který je přiložen jako bonus) natočil Petřina v roce 1977, v době, kdy kvůli své nekompromisní rockerské vizáži nesměl živě koncertovat, uzavřel se do studia, kde skládal a natáčel jak pro sebe, tak pro své tradiční "odběratele".
Na nahrávkách kytaristu a v tomto případě i zpěváka (který sice kvalitativně nepřekročil rank takzvaného "muzikantského zpívání", o to autentičtěji však jeho projev i po letech působí) doprovodily tehdejší instrumentální hvězdy Vladimír Padrůněk na baskytaru a Anatoli Kohout na bicí, připojil se i Jan Neckář na klávesy.
Album je samozřejmě poznamenáno dobou vzniku, tedy érou, kdy rockoví hudebníci měli mnohem vyšší ambice než skládat tříakordové tříminutové písničky. Hned dvě skladby ze Super-robota přesahují stopáží deset minut, totéž se platí i pro následující album Pečeť (zde je doprovodná kapela kromě basisty Vladimíra Kulhánka a smyčcového orchestru anonymní).
V Petřinově členité hudbě samozřejmě dominují vrstevnaté kytary, ty to ale přitom kupodivu v rozporu s dobovým územ nepřehánějí s délkou virtuózních sól. Petřina se oběma alby chtěl zjevně prezentovat především jako komplexní osobnost, tedy i jako skladatel a zpěvák.
V artrockovém modelu se ovšem plně pohybují i texty, které na první album dodal Zdeněk Rytíř, na druhé Pavel Vrba. I když oběma autorům nelze upřít pokusy o originalitu ani záblesky zajímavých nápadů, jejich díla jsou vlastně tou složkou Petřinových desek, která - na rozdíl od skladatelského a interpretačního rozměru - zubu času podlehla.
