Soused, co pracuje v knihovně, nám vysvětlil, že se tomu říká čistý žánr - může být, hlavně že jsme se příjemně báli. A vůbec to nevypadalo jako televize, spíš jako doopravdický film. Úterý - nic moc. Zase jsme se hádali u Milionáře, jestli ty otázky nejsou moc lehké. Asi se do něj taky přihlásíme. Středa - nic moc. Jen v Předčasných úmrtích dávali Eduarda Cupáka, podali to pěkně, tak nevtíravě a samozřejmě.
Hlavně jak prý říkával svému příteli, když nechtěl, aby se odborníkům pletl do debat o umění: Opři se! To se u nás doma hned ujalo, nezní to vůbec sprostě a můžete takhle okřikovat i děti. Čtvrtek - nic moc. Francouzský dokument o Titovi a Stalinovi. Takových už bylo! Pátek - nic moc. Dětem se líbí večerníček O raráši Mlíkovi, ale nevědí, co je raráš. Řekli jsme jim, ať se opřou, a byl klid. Soused si pochvaloval seriál Legendy folku a country, že prý díl o poezii byl mnohem zajímavější než ty, co jenom popisují historii. Může být. Opravdu se už musíme přihlásit do Milionáře.
Sobota - nic moc. Žasneme, co dávají ráno pro děti. Na Nově vřískají příšerky, na ČT 1 se pitvoří loutky, jaké pamatuje i babička. Už jsme se lekli, že animované panáky mají taky na ČT 2, ale ukázalo se, že jsou to průvodci jazykových lekcí. Jeden mluví anglicky, druhý německy, oba koulejí očima a oba, jak říká soused, jsou virtuální. Kam ten svět spěje - to už došli lidi? Večer Donutilovy historky jen opakovali, Šimek s Bubílkovou měli sice nové pokračování, ale jejich anekdoty o politicích, co nám můžou být ukradení, jsou ještě starší. A když už ryjí do Ameriky skrze bin Ládina, což není moc fér, ať si seženou řízné vtipy, co mezi lidmi kolují, místo aby vymýšleli odvar pro náš český záhumenek.
Soused volal, že máme radši přepnout na vzpomínkový koncert na Freddieho Mercuryho. Ne že bychom milovali symfoniky nebo rockery, asi to nebyla muzika ani pro jedny, ani pro druhé, ale docela se usmířili. Kdy uvidíte Michala Pavlíčka s kytarou v Dvořákově síni? Miroslav Táborský to hezky uváděl, nebyl ani pohřební, ani nešaškoval. Lidi tam i pískali, ale pořád lepší, když je v Rudolfinu mezi fraky živo než na estrádě mrtvo.
Neděle - nic moc. Hádali jsme se, kdo vlastně dělá tu veřejnou službu. Soused tvrdí, že Česká televize, ale nám se to nezdá. Třeba pořady o zvířatech má Prima taky. A ještě přivedla Martina Dejdara s pořadem Na scénu!, kde ukazují obyčejné lidi, co umějí šikovné věci. A večer zase Prima vyhlašovala Paralympionika roku. Jestli tohle není služba, tak my se tedy jdeme opřít.
Hlavně jak prý říkával svému příteli, když nechtěl, aby se odborníkům pletl do debat o umění: Opři se! To se u nás doma hned ujalo, nezní to vůbec sprostě a můžete takhle okřikovat i děti. Čtvrtek - nic moc. Francouzský dokument o Titovi a Stalinovi. Takových už bylo! Pátek - nic moc. Dětem se líbí večerníček O raráši Mlíkovi, ale nevědí, co je raráš. Řekli jsme jim, ať se opřou, a byl klid. Soused si pochvaloval seriál Legendy folku a country, že prý díl o poezii byl mnohem zajímavější než ty, co jenom popisují historii. Může být. Opravdu se už musíme přihlásit do Milionáře.
Sobota - nic moc. Žasneme, co dávají ráno pro děti. Na Nově vřískají příšerky, na ČT 1 se pitvoří loutky, jaké pamatuje i babička. Už jsme se lekli, že animované panáky mají taky na ČT 2, ale ukázalo se, že jsou to průvodci jazykových lekcí. Jeden mluví anglicky, druhý německy, oba koulejí očima a oba, jak říká soused, jsou virtuální. Kam ten svět spěje - to už došli lidi? Večer Donutilovy historky jen opakovali, Šimek s Bubílkovou měli sice nové pokračování, ale jejich anekdoty o politicích, co nám můžou být ukradení, jsou ještě starší. A když už ryjí do Ameriky skrze bin Ládina, což není moc fér, ať si seženou řízné vtipy, co mezi lidmi kolují, místo aby vymýšleli odvar pro náš český záhumenek.
Soused volal, že máme radši přepnout na vzpomínkový koncert na Freddieho Mercuryho. Ne že bychom milovali symfoniky nebo rockery, asi to nebyla muzika ani pro jedny, ani pro druhé, ale docela se usmířili. Kdy uvidíte Michala Pavlíčka s kytarou v Dvořákově síni? Miroslav Táborský to hezky uváděl, nebyl ani pohřební, ani nešaškoval. Lidi tam i pískali, ale pořád lepší, když je v Rudolfinu mezi fraky živo než na estrádě mrtvo.
Neděle - nic moc. Hádali jsme se, kdo vlastně dělá tu veřejnou službu. Soused tvrdí, že Česká televize, ale nám se to nezdá. Třeba pořady o zvířatech má Prima taky. A ještě přivedla Martina Dejdara s pořadem Na scénu!, kde ukazují obyčejné lidi, co umějí šikovné věci. A večer zase Prima vyhlašovala Paralympionika roku. Jestli tohle není služba, tak my se tedy jdeme opřít.
