Zatímco na zpěvaččině debutu Invitation v roce 2002 převládaly jazzové standardy, které měla na programu při koncertech s triem Roberta Balzara, jež ji doprovázelo i ve studiu, na novince My Garden Yvonne Sanchez hned dvojmo vstoupila do odlišných vod.
Zaprvé se téměř ze sta procent zaměřila na latinské rytmy (byť spíše brazilskou bossa-novu a sambu než afrokubánské vzorce, které by jí při povrchním pohledu na její "geny" snad mohly být bližší), zadruhé přišla tentokrát s plně osobním hudebním vyjádřením – je totiž autorkou či alespoň spoluautorkou všech dvanácti písní.
. Poslechněte si album Yvonne SanchezPortál iDNES.cz nabízí exkluzivní ukázky ze všech písní z desky My Garden. |
Určitě je to dobře minimálně proto, že v tak rozvětveném a nelehkém žánru je každý autorský pokus hoden ocenění, zvlášť s tak vysokou laťkou, jaká je ve světovém kontextu latinského jazzu nasazena.
Jiná věc je, nakolik se Yvonne Sanchez povedlo nalézt ve svém nepochybném interpretačním talentu také semínka autorského smyslu pro tak výrazné melodie, které by je povznesly k větší výraznosti nebo snad přímo originalitě. V tomto ohledu má před sebou zpěvačka, resp. skladatelka rozhodně ještě dost práce. Málo platné, mezi jejími písničkami zkrátka žádná "nová The Girl From Ipanema" není.
Sanchez však hrají do ruky dvě podstatné věci. Latina jako taková je natolik "samonosná" a dokáže při dobré interpretaci natolik vtáhnout, že posluchačovy myšlenky na potenciální hit (kterým by v tomto případě asi měla být hodně jobimovsky znějící singlovka Voa Voa) snadno zaplaší. To zaprvé. A potom: album My Garden se opravdu podařilo po produkční stránce. V tomto smyslu se několikaleté "porodní bolesti" vyplatily.
Ačkoliv se album de facto nese v jedné náladě a s výjimkou úplného finále v titulní písni nesměřuje do roztančených ulic Ria jako spíš do tamních zakouřených barů, je aranžérsky velmi rozmanité, díky množství vynikajících participujících hudebníků zní každou vteřinu skutečně zajímavě, tzn. že daleko přesahuje hranici pouhé domácí či barové kulisy, k níž spousta podobných nahrávek – a to i od světově mnohem známějších umělců – inklinuje.
YVONNE SANCHEZ V PRAŽSKÉM KLUBU AGHARTA
Stačí se zaposlouchat do klavírních doprovodů či krátkých sól pianistů Stanislava Máchy, Viliama Béreše a Jiřího Nedomy, do hry varhaníka Ondřeje Pivce, kytaristů Lukáše Martinka a Jonathana Ramireze, basistů Jana Jakubce, Tarase Vološčuka a Rasťa Uhríka či bubeníků Romana Víchy a Martina Nováka, o řadě perkusistů a dalších muzikantů nemluvě.
Ti všichni nejen svou profesionalitou, ale i cítěním a dokonalým "hraním na zpěvačku" (která mimochodem i všechny písně sama zaranžovala) posouvají při soustředěném poslechu album My Garden z průměru "takové normální latiny".
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
