Když mi po koncertu vyhulený sedmnáctiletý výrostek ve frontě na baru řekl, že to bylo super, protože "to bylo úplně jako Prodigy", musel jsem uznat, že po odhlédnutí ode všech historických souvislostí, kterými lze Young Gods chápat, má do jisté míry pravdu.
Ostrý a energický mix hrubě obroušených kytarových rifů, odosobněné elektroniky a agresivního beatu by se skutečně dal s jistým zjednodušením přirovnat k tomu, čím se profilují Prodigy. Jenže ti, na rozdíl od švýcarských experimentátorů, rozhodně nemají tak širokou paletu hudebních výrazů.
Původně se mělo jednat jen o dvojici koncertů v Praze a Českých Budějovicích, ale protože pražský termín byl brzy beznadějně vyprodán, rozhodla se kapela, že v Akropoli odehrají o jeden koncert víc.
Ačkoli letos slaví své dvacáté narozeniny, jen blázen by je odepsal jako kapelu, která nemá co říct. Tohle nejsou žádní udýchaní rockoví dinosauři nebo od reality odtržení intelektuálové, Young Gods dokázali, že znějí velmi progresivně, aktuálně, chytře a hlavně, že mají ohromný hudební rozhled a nadhled.
V době, kdy hudební scéna hlásí návrat k jednoduchým kytarám a ležérní indie přímočarosti, jsou se svým repertoárem velmi aktuální. Během jediné skladby dokáží od nervního punku nepozorovaně přejít k experimentálním zvukovým mlhovinám, divokými pokusy se zpětnou vazbou a skončit u několikaminutové minimalistické techno-črty, do které se opět nepozorovaně vlévají punkové zvukové obrazce...
Schopnost absorbovat desítky jinak protichůdných vlivů lemuje celou kariéru Young Gods. Pohled na jejich dvacetiletou diskografii nabízí úctyhodný obrázek kapely, která si prošla celou řadou úspěšných experimentů a která se nikdy nepřestala koukat dopředu. Mají na kontě konceptuální alba, ambientní projekty i ostré, punkem říznuté věci, stejně jako intimní akustické pokusy. V koncertní podobě se ale rozdíly mezi skladbami starými pár let i z dob začátků na experimentální labelu Wax! Trax! zcela stírají.
Hutný zvuk tech-punkových vypalovaček přerušili Young Gods jen jednou, to když zahráli deset let starou Child In The Tree. Divoká chemicko-punková party se v tu chvíli změnila v intimní akustický koncert, na řadě lidí bylo ke konci téhle skladby znát, že už se zase těší na smršť beatů a syntezátorových pazvuků.
Samozřejmě se dočkali a ačkoli ke konci byl styl Young Gods a způsob jejich roubování strohé elektroniky a punkové kytarové živelnosti čím dál víc průhledný, charisma a kreativita, se kterou znovu a znovu naplňovali stejné schéma způsobili, že koncert nebyl ani na chvilku nudný.
Kapela, která se jinak řadí mezi intelektuální experimentátory alá Nine Inch Nails nebo Einsturzende Neubauten, se na pódiu změní v běsnící divochy. Frontman Franz Treichler se chvílemi zdál být v tranzu zcela pohroužen monotónním beatem, všelijak se svíjel, předváděl tai-či pozice, pogoval, skákal, až se z něj lilo.
"European Tour XXY" je ve své polovině. Kapela při dlouhé šňůře Evropou kromě starých hitů na reakcích publika zkouší nové skladby, které by se měly objevit na chystané nové desce. Ta by se měla objevit na trhu na jaře 2006.
Součástí turné jsou i speciální performance, které ale v Praze nebyly na programu. Ať už je to Amazionia Ambient Project, v jehož rámci vytvářejí v reálném čase kompozice složené ze syntezátorů a samplerů se zvuky, které kapela pořídila v Amazonii. Projekt Aquanaut pro ženevské vědecké muzeum zase představuje neúnavné experimentátory v pokusech o hudební vyjádření tématu "voda". Show je doplněna o projekce a multimediální instalace.
Dva pražské koncerty ukázaly kapelu "jen" jako neuvěřitelně kreativní tech-punkovou úderku, nezbývá než doufat, že se některým ze svých multimediálních projektů zavítají do Česka a ukáží tak i svou skutečně experimentální podobu.
