Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vybavuji si, že čerstvě propuštěný Václav Havel neustále kouřil

  18:57aktualizováno  18:57
Američan s čínskými kořeny Yo-Yo Ma se proslavil nejen svou hrou na cello, ale i projekty s hudebníky jiných žánrů i kultur. V pondělí zahájí Dvořákovu Prahu.

Letos šedesátiletý Yo-Yo Ma patří k absolutní špičce v oblasti sólové interpretace a často bývá označován za největšího violoncellistu současnosti. | foto: Sony Music Entertainment

Zahrajete Dvořákův Koncert h moll, který jste v Praze poprvé uvedl roku 1989, ještě před revolucí. Co vám utkvělo v paměti?

Přijel jsem s jedním přítelem novinářem a ten mne vzal na návštěvu ke spisovateli a disidentovi Zdeňku Urbánkovi. Náhodou tam přišel i Václav Havel, kterého právě propustili z vězení. Považoval jsem za čest, že se s ním mohu seznámit. Pamatuji se, že stále kouřil.

Co podle vás Dvořák ukryl do Koncertu h moll?

Cellista Pablo Casals říkával, že to není jen hudba, ale příběh jedince. Na konci housle citují oblíbenou píseň Dvořákovy velké lásky. Kdo tuto skladbu hraje, musí být vypravěčem příběhu, buď mladým, nebo starým. Jak vám přibývají léta, lépe chápete motivy i důsledky činů hrdiny tohoto příběhu.

Které české hudebníky jste ve světě potkal?

Hrál jsem s Josefem Sukem a také s pianistou Rudolfem Firkušným. To byl úžasně kultivovaný, jemný člověk. Znal dobře Janáčka a Martinů, vyprávěl mi o nich příhody. Při zkoušení moc nemluvil, ale vždy byl pozorný k detailům a skladba se mu vždycky vynořila tak, jak chtěl.

Hledáte hudební vazby s jinými kontinenty. Co bylo nejtěžší?

Sladit se třeba s perskou stupnicí je problém. Pořád to bude falešné a ošklivé – dokud si nevyjdete vstříc a nezačne to znít krásně.

Může africká nebo perská hudba inspirovat třeba při hraní Bacha?

Čím hlouběji sestoupíme do nějaké tradice, tím více společných elementů najdeme. Třeba jednotlivé části Bachových skladeb mívají názvy jako chaconne nebo sarabanda. Přitom chaconne je původně jihoamerický tanec. A sarabanda zase přišla ze Severní Afriky do Španělska, kde byla zakázána. Tak se přesunula jinam a ve Francii se z ní stal dvorský tanec.

Je pravda, že vás ke crossoveru přivedl Bobby McFerrin?

Kdysi mne pozval, abych se podílel na jeho narozeninovém koncertu, na němž si „daroval“ dirigování Beethovenovy Sedmé symfonie. Kromě toho jsme však také improvizovali. Vzal mne do svého světa, ukázal mi jeho hodnotu a otevřel moji mysl i jiným žánrům.

Proč jste své nové CD nazval Arc of Life (Oblouk života)?

Takovému oblouku nikdo neunikne. Všichni máme dětské radosti, v určitou chvíli ztratíme rodiče, přijde smutek, žárlivost. S pianistkou Kathryn Stottovou jsme vybrali různé skladby tak, aby vznikl jakýsi fiktivní soundtrack k lidskému životu.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.