Hned na úvod je potřeba si uvědomit jedno podstatné: ačkoli právě WWW, vedení Ondřejem Anděrou, řečeným Sifon, načrtli spolu s Penery strýčka Homeboye v první půli 90. let obrysy toho kvalitnějšího z českého hiphopu.
Jejich debutové album, vydané čtrnáct let po vzniku kapely a devět po jejím "cvičném" rozpadu, má s hip hopem tak, jak jej tradičně chápeme, společného máloco.
Není tu ani jedno hiphopové klišé: ani tradiční beaty, ani běžný přístup k rapu, ani obvyklé typy samplů, žádný úsměvný machismus. A dokonce na celém albu není jediné vulgární slovo...
Když už bychom měli za každou cenu hledat nějaký hudební styl, kterému se Neurobeat podobá, asi nejblíže bychom byli (ostatně dost nekonkrétní) škatulce trip hopu. Zároveň tu ale lze nalézt ohlasy leckterých "hudebních undergroundů" posledních čtyř dekád včetně psychedelie či industriálu.
Reálné zvuky, fragmenty "živých" nástrojů, promyšlené, často jaksi "antitanečně" působící beaty a skvěle zapadající samply typu zlověstného úvodu Straussova Zarathustry - to je zvukové prostředí současných WWW.
Texty Lubomíra Typlta jsou poezií. Nikoli "insitní", za kterou bezpochyby lze považovat velkou část autentických hiphopových projevů, nýbrž poezií skutečnou, dokonce takovou, jejíž obrazy obstojí v psané podobě, bez hlasové a hudební interpretace.
Celý projekt - v textech, zvuku, Sifonově způsobu rapu, či spíše recitace, ale i v atmosféře klipů, které jsou k albu připojeny (nosič vyšel ve formátu duálního disku) - kdesi pod povrchem sjednocuje téma osamění v davu, přízračného městského života, nočních můr (jako by si - byť tehdy ve zcela jiném smyslu - toto téma WWW vetkli do programu už v roce 1993, kdy takto pojmenovali svůj první klip, který je k vidění mezi bonusy).
Paralel k projektu WWW bychom našli v celé kulturní historii celou řadu. Mohli bychom mluvit už o antickém způsobu prezentace poezie, mohli bychom samozřejmě mluvit o beatnické recitaci do hry jazzových kapel.
V souvislosti s WWW ale asi budeme nejblíže básnické odnoži českého undergroundu - jako první nás napadnou DG 307, ještě o kus se přiblížíme připodobněním k dva roky starému albu Libora Krejcara Lesní hřbitovy. Už jen proto, že Krejcar, stejně jako Sifon s Typltem, je umělec jaksi "všeobecný", používající různé prostředky k vyjádření téhož: své osobní a osobité vize.
WWW - Neurobeat
Bigg Boss/Sony BMG, délka CD 51:33
Hodnocení iDNES.cz: 90%
