Jako motto celého svazku si Wells vybral výrok Shakespearova současníka a dalšího velkého alžbětinského dramatika Bena Jonsona, který ve svých zápiscích počastoval básníka nejen několika nelichotivými poznámkami, ale také slovy uznání: "Nepatří jednomu věku, je věčný."
Toto motto se snaží shakespearolog Wells neztratit ze zřetele: po kapitolách shrnující fakta o Shakespearově životě ve Stratfordu nad Avonou a Londýně, zevrubném textologickém rozboru a výkladu díla se věnuje především interpretacím Shakespearových prací v následujících staletích.
Wells se zaměřuje především na britskou historii a tradici vnímání Shakespearových her od Garricka po Petera Brooka či Cheek by Jowl, pozorný čtenář ale nalezne i zmínky například o německém klasikovi Maxi Reinhardtovi.
Wellse také zajímá, jak Shakespeare inspiroval další umění - největší část patří pochopitelně filmu a literatuře, překvapivě málo prý z díla velkého Williama nalezneme v hudbě. Knihu doprovází velké množství obrazových reprodukcí a fotografií.
