Nosným tématem debutové desky, která nedávno vyšla i u nás, je smrt, což už výmluvně naznačuje i její název To Lose My Life... – ztratit svůj život.
Nejsou to přitom nějací emo ufňukanci, ale kluci, co s nebývalou zručností a ohlasem navazují na postpunkový odkaz kapel jako Joy Divison. A podmanivý hlas zpěváka a kytaristy Harryho McVeigha dodává jejich snažení potřebnou naléhavost.
Kapel, pro něž je zásadní barvou černá a nestydí se dávat najevo emoce, se v minulosti objevilo mnoho. Řadě z nich, však chybělo potřebné charizma, kterým by si podmanily fanoušky. O tom, že White Lies v sobě právě tohle mají, přesvědčil jejich čtvrteční koncert v berlínském klubu Lido.
Na jejich vystoupení v Británii údajně fanynky propukají při poslechu textů a zvučného McVeighova hlasu v hysterický pláč. Podobné dojetí se v německé metropoli nekonalo, ale vyprodaný klub se dočkal velmi přesvědčivého výkonu.
White Lies, kytarovka, které má patřit rok 2009
|
Časy, kdy z každé konzervy vyskakovaly kapely, jejichž životopis byl nadíván jmény jako Joy Division, Echo & The Bunnymen, Interpol nebo Editors, nejsou tak docela pryč. O slovo se totiž hlásí tihle tři z Londýna, kteří mají na krku odpovědnost natočit jeden z nejočekávanějších debutů roku 2009. Snové plochy hudby podporované kostelním zvukem kláves, strohé, nebarevné osvětlení scény, taneční rytmy v tom správném okamžiku a kazatelská přesvědčivost Harryho McVeigha publikum strhlo. Odzpívalo s kapelou řadu textů z nové desky.
A přestože jsou White Lies mladí a hrají teprve pár let, věkový průměr jejich obecenstva neodpovídal nějaké trendy senzaci. V Berlíně se na koncert přišla podívat i řada pokročilejších posluchačů, které na hudbě lákají jiné věci než se nechat polít pivem v první řadě pod pódiem.
Jak dopadnou v Česku?
Hudba White Lies je specifická a plná odkazů do hudební historie. I když debutová deska zní velmi vyzrále, až koncertní rozměr jí dává větší logiku. Po pravdě – podobných kapel, které krátce zaujaly a poté zmizely v zapomnění, už v minulosti byla celá řada.
White Lies jsou na samém začátku kariéry a mají potenciál, aby z nich za dva roky s příští deskou byla opravdová senzace. Stejně tak mohou úplně propadnout a připsat se na seznam odložených rockových skupin. Záleží jen na tom, nakolik je magie mezi nimi a fanoušky skutečná či pomíjivá, nakolik a jak dlouho mohou jejich naléhavá slova o velkých tématech, jako je smrt či láska, v duších posluchačů zarezonovat.
Zda jde o novou senzaci na evropské hudební scéně, nebo jen krátkodobý trend, se budou brzy moci přesvědčit i čeští posluchači. White Lies totiž začátkem června vystoupí i na táborském Planet Festivalu.
Klubový koncert v Berlíně i úspěch a podmanivost desky To Lose My Life... naznačují, že potenciál na to, přes temnou a ponurou atmosféru, kterou kolem sebe šíří, rozhodně mají. Nebo možná díky ní.
Hodnocení MF DNES: 80 %
