Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Weisman ví, co bude následovat po totálním vymření lidstva

Doporučujeme   10:51aktualizováno  10:51
Co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Co by po nás zbylo nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Na tyto a mnoho dalších otázek se pokouší odpovědět americký novinář Alan Weisman.

Alan Weisman: Svět bez nás (obálka knihy) | foto: Argo/Dokořán

Chtělo to sestudovat obrovské množství literatury (její dvacetistránkový přehled tvoří závěr knihy), chtělo to nechat se zasvětit do nějrůznějších vědních oborů jejich kapacitami a navštívit spoustu odborných ústavů (těm všem autor obsáhle děkuje), v neposlední řadě objet kus světa. Ale hlavně: ze všech poznatků si učinit důvěryhodné závěry a předat je čtenáři-laikovi tak, aby se hodně dozvěděl, ale taky trochu pobavil.

O autorovi

Alan WeismanAmerický spisovatel, novinář a pedagog Alan Weisman se narodil roku 1947 v Minneapolisu. Věnuje se převážně žurnalistice, ať už jako redaktor nebo vysokoškolský profesor. Etabloval se jako autor textů balancujících na hranici mezi publicistikou a populárně-naučnou literaturou. Příspěvky do časopisů Harper‘s, The New York Times Magazine nebo Los Angeles Times Magazine, stejně jako rozhlasové relace a knihy mu vynesly řadu prestižních cen a samotný Svět bez nás (The World Without Us) byl vyhlášen jako nejlepší populárně-vědecká publikace roku 2007 nezávisle na sobě dvěma magazíny: Time Magazine a Entertainment Weekly. Ze starších děl uveďme alespoň An Echo In My Blood (1999) či Gaviotas: A Village to Reinvent the World (1998).

Alan Weisman je totiž skutečně především literát; sice zjevně erudovaný, který si s knihou dal nezměrnou práci, ale bez jeho autorského vkladu by byla možná jen suchopárným vypsáním vědeckých faktů. Weisman ovšem píše lehkým perem a kromě jiného je mistrem zkratky, pointy a - jistě, to slovo je silně zprofanováno - dokonce takzvané "hlášky".

Různá náboženství nám nabízejí alternativní budoucnost, obvykle někde jinde - i když islám, judaismus a křesťanství se zmiňují o vládě Mesiáše zde na Zemi. Měla by trvat sedm až sedm tisíc let - každé náboženství má vlastní představu. Vzhledem k tomu, že zmíněné období nepochybně může nastat až po událostech, které drasticky sníží počet hříšníků, je to poměrně splnitelné. (Pokud ovšem nenastane zmrtvýchvstání, což slibují všechna tři náboženství. V tom případě by následoval kritický nedostatek zdrojů i ubytovacích možností.)

Hlavní téma knihy lze zhruba načrtnout citátem z jedné z úvodních kapitol: "Téhož dne, kdy zmizí lidstvo, ujme se vlády příroda a okamžitě se pustí do úklidu v domě – vlastně v domech. Začne od podlahy a smete je z povrchu zemského. Všechny vezmou za své."

smrt - ilustrační fotoAutor se jen okrajově zabývá důvody, které by mohly vést k náhlému "zmizení" celého lidstva: "Řekněme, že nás zahubí specifický virus - ať už přirozený, nebo sestrojený s ďábelským úmyslem, který vše ostatní ponechá nedotčené. Nebo nějaký nesnášenlivý a zlovolný vědec poškodí přesně těch 3,9 = DNA, která z nás dělají lidské bytosti, a nikoli šimpanze, nebo objeví dokonalý způsob sterilizace spermií. Nebo nás třeba ježíš/.../ či nějací vesmírní vetřelci přenesou jinam, ať už na nebesa, nebo do nějaké zoo na opačném konci galaxie."

Weismanovi jde hlavně o to, co by bylo "den, rok, století a tisíciletí poté". Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali a kteří by naopak zanikli s námi?

Předpokládá se např., že by spolu s námi zcela přirozeně vyhynuli švábi, ale ptáci by na tom byli mnohem lépe a vyvinuli by se v mnohé nové druhy. Jak by dopadly farmy, pole, národní parky a zahrady?  Nejdelší životnost na zemi bez nás by měly bronzové sochy, umělá hmota a radiové vlny. Zároveň je z některých oblastí na zemi, které člověk poničil, a posléze opustil (např. Černobyl), patrné, že příroda má sebeuzdravující moc.

ČernobylAutor provází čtenáře místy, která byla dosud lidskou činností zasažena jen minimálně, i ta, která se už z naší invaze zřejmě nikdy nevzpamatují. jeho úvahy jsou vlastně zrcadlem našeho dnešního chování: "Teprve, když si nás odmyslíme a představíme si, ‚co bude dál‘, odkryje se náš současný, přítomný vliv."

Alan Weisman napsal fakty zjevně vypodloženou, byť určitě zejména ve vědeckých kruzích provokující knihu, která vládne hned třemi kvalitami, jež se setkávají jen výjimečně: přináší poučení, donutí k přemýšlení (možná i k alespoň lehké úpravě životního stylu) a navrch, jakousi přidanou hodnotou, i pobaví.

Alan Weisman: Svět bez nás
přeložila Hana Loupová
vyd. Dokořán a Argo v edici Aliter, 412 stran

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z filmu Muži, kteří nenávidí ženy
Milénium představí Lisbeth Salanderovou popáté. Příštím dílem skončí

Knižní sága Milénium odstartovala úspěch severské krimi, na které se později svezli i autoři, jakými je Jo Nesbo nebo Jussi Adler-Olsen. V září vyjde další...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Prezident Václav Havel se svou první ženou Olgou na Hrádečku v roce 1993
RECENZE: Utajené vládkyně by si zasloužily více autorovy péče

Říká se, že za každým velkým mužem se skrývá ještě větší žena. Tak otevírá spisovatel a novinář David Glockner svou knihu Utajené vládkyně, ve které píše o...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.