První z hrdinek je utrápená zoufalá Margaret, která se po smrti svého otce rozhodne začít navštěvovat nejhorší ženskou věznici v Londýně. Druhá je trestankyně odsouzená za podvádění při spiritistickém sezení. Náklonnost vychází dlouhých čtrnáct let po vydání originálu a je prostředním ze tří velkých viktoriánských románů autorky.
Watersová je původně vědkyně, a jak přiznává, miluje rešerše. A protože jako svoji závěrečnou práci na univerzitě psala pojednání o lásce mezi ženami ve viktoriánské době, rozhodla se nabyté vědomosti zúročit i mimo vědecké pojednání. Tak vznikl její první román nazvaný Špičkou jazyka. I po vydání v Česku před dvěma lety vzbudil rozruch, už na první pohled byl totiž nevšední, s reliéfní obálkou, na níž byl vyobrazený ženský klín. Také Zlodějka se odehrávala ve staré Anglii, následující díla Malý vetřelec a Noční hlídka už poskočila do válečné a poválečné doby.
Náklonnost se vrací do doby, kdy psal Dickens, kdy vznikli Drákula, Frankenstein či Jekyll a Hyde. Na jedné straně chudobince a věznice, na druhé víra v duchy, příšery a temné stránky lidské duše. "Právě Náklonnost je mezi jejími romány ten temnější a asi nejvíc duchařský," napsal po vydání knihy britský Guardian. A Daily Telegraph Watersovou dokonce označil za Dickense v sukních. Ona se pak v jednom z rozhovorů proti tomu ohradila - Dickens psal o své současnosti, podobně jako třeba Phillip Roth píše o své americké současnosti, ona se však zaobírá studiem minulosti.
Sarah Watersová získala za Náklonnost dvě literární ceny a nominaci na třetí, za román Zlodějka ji nominovali na Man Bookerovu cenu a na prestižní Orange Prize. Je na seznamu dvaceti nejvýznamnějších britských autorů současnosti. Hlavně proto, že dokáže popsat každý detail minulosti tak, že čtenáři berou její knihy ne jako romány, ale jako kroniky.
