Ale to vůbec neznamená, že kouzlu animovaných postav z plastelíny nemohou v jejich prvním celovečerním dobrodružství Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka podlehnout diváci, kteří potrhlého vynálezce a jeho moudrého psa uvidí poprvé.
Stvořitel slavné dvojice Nick Park má za sebou i mezinárodní hit Slepičí úlet, názorný doklad toho, jak se vyplatí velkorysost, kdy osobitý britský humor utahující si z Američanů podpoří americké peníze.
Vydělaly na tom obě strany: Park si vyzkoušel projekt pro kina, partnerům se vklad do filmu bohatě vrátil. S Prokletím králíkodlaka se historie zjevně zopakuje, Wallace a Gromit při zámořské premiéře vyhráli víkend v kinech Států, přestože tentokrát jde o příběh tak britský, že britštější snad ani být nemůže.
Obzvláště to vynikne ve srovnání s připojeným předfilmem Tučňáci z Madagaskaru: Vánoční mise, příjemnou chuťovkou o záchranné akci tučňáckého gangu lákající na chystaný druhý díl amerického Madagaskaru.
Svět, do nějž vzápětí zvou Wallace s Gromitem, je naprosto jiný: domácký, starosvětský, usměvavě bezpečný od důvěrně známé hudby po fotografie hrdinů na stěnách jejich domku. Stejně měkce jako v babiččiných peřinách se spočine v kulisách, jež dvojici obklopují, v poklidném městečku, kde je největší událostí výroční soutěž pěstitelů zeleniny.
V nádherné stylizaci ožívá stará dobrá Anglie z detektivek Agathy Christie, panoptikum nadšených zahrádkářů, klátivých policistů, rázných bábušek, dobročinných šlechtičen a neškodných podivínů všeho druhu.
Park totiž dobře ví, že právě na krotce malebné, venkovsky ospalé půdě udělají Godzilla nebo King Kong větší paseku než na otrlých newyorských bulvárech. Takže nejprve "roztřese strachem" úvodní titulky a poté, co nechá místní Hlodobranu čili Wallace s Gromitem hrdě zvítězit nad invazí králíků, postaví jim do cesty tajemnou zeleninožravou nestvůru.
Ale pozor, neparoduje, nýbrž něžně parafrázuje: zachází s ní chytřeji než tvůrci leckterých hraných thrillerů o zmutovaných vetřelcích. Dlouho skrývá její podobu i totožnost založenou na principu Jekylla a Hydea, straší prvky stínů, stop, zvuků, kroků či prudce se zvedajících pásů trávníků, záhonů a skleníků, kde zděšení místní pěstitelé střeží své miláčky pomocí skvostných moderních vynálezů včetně poplašně blikajícího zahradního trpaslíka.
Pověstné technické hračičky pana Wallace, na něž Gromit pohlíží s němou přezíravou nedůvěrou, dovedl Park opět k dokonalosti podobně jako další Wallaceovu nešikovnou love story, zde s ušlechtilou lady hlásající "humánní likvidaci" žravých ušáků. Ale příběh nerozhoduje, podstatou zůstává hra s maličkostmi, jež ctitele Parkovy představivosti nutí jít do kina několikrát.
Napoprvé totiž nestačí zachytit, natož si vychutnat všechny letmé žerty: králíka v šoku, kostelní horor s okurkovým křížem, senzační novinové titulky Masakr nevinné zeleniny či Květáková jatka, obchodní výzvu Kupujte lynčovací potřeby, odkaz na klasiku Utíkej, králíku, utíkej nebo zběsilou leteckou honičku ve stylu RAF versus německé stíhačky s hákovými kříži, kterou přerušují mechanické pokyny Vhoďte minci.
A samozřejmě nechybějí variace na katastrofické filmy, ať už zrůda dusá mezi domy nebo s ječící dámou v tlapě šplhá na mrakodrap.
Prokletí králíkodlaka zkrátka přináší přesně to, co slibuje: vkusnou, roztomilou a nadgenerační zábavu. Nápadů má ažaž – přinejmenším na pokračování seriálu, odkud Wallace a Gromit vzešli. Jen při vzpomínce na moderní bajku Slepičí úlet se vkrádá mírná lítost, že podobný přesah jako drůbeží podobenství o dvojí tváři svobody tahle nová sladká hříčka neobsahuje.
Ačkoliv při troše dobré vůle se najít dá. Prokletí králíkodlaka lze totiž chápat i jako svéráznou polemiku s vachlerovskou obhajobou vegetariánství v Doblba! – na Wallaceovi se totiž neblaze podepíše právě přemíra mrkve k snídani.
