Wajda zemřel v neděli večer v Krakově, upřesnili podle agentury AFP blízcí režiséra. Hospitalizován byl před několika dny a nacházel se v kómatu. Podlehl dýchacím potížím.
Wajda točil filmy o své zemi a duši jejích lidí. Své místo v nich měly velké dějiny i zdánlivě běžné a obyčejné osudy.
Andrzej Wajda se narodil 6. března 1926 v Suwalkách poblíž litevských hranic. Jeho matka učila na ukrajinské škole, otec se stejně jako tisíce dalších polských důstojníků stal za druhé světové války obětí katyňského masakru, spáchaného příslušníky stalinské policie NKVD.
Příběh vlastního otce byl pro Wajdu inspirací k natočení ceněného snímku Katyň (2007), který soupeřil i o zlatou sošku Oscara. Válka však byla tématem jeho filmů již mnohem dříve - v 50. letech promítl své zkušenosti z odboje do snímků Nezvaní hosté a Kanály i do slavného Popelu a démantu. Jeho filmy vždy výrazně vyčnívaly nad soudobou produkci, komunistickému režimu byly často nepohodlné.
V 80. a 90. letech se dočkaly uznání i Wajdovy velkolepé historické fresky Danton a Pan Tadeáš.
I poté, co Wajda v 74 letech obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo, dál neúnavně pracoval. V posledních letech natočil intimní drama Puškvorec (2009) a životopisné drama Walesa: člověk naděje (2013). Ostatně i v letošních oscarových nominacích má své želízko v ohni. V kategorii neanglicky mluvených děl je jeho poslední snímek Afterimage, v originále Powidoky (paobrazy).
