Slavnostní premiérou, jíž se zúčastnila řada politických i společenských celebrit, byl zahájen tradiční wagnerovský festival.
Podle německé agentury DPA narazila devětadvacetiletá dcera festivalového šéfa a skladatelova vnuka Wolfganga Wagnera, o níž se spekuluje jako o příští hlavě festivalu, na rozhodný odpor nezanedbatelné části publika. Další diváci její první bayreuthské režii naopak tleskali.
Mistři pěvci jsou v Německu vnímáni jako citlivá záležitost: středověký příběh o řemeslnících soupeřících ve zpěvu, v němž zazní i slova opěvující "svaté německé umění", byl oblíbenou operou Adolfa Hitlera.
Katharina Wagnerová se podle prvních reakcí zahraničních médií pokusila vyrovnat právě se zneužíváním umění ve prospěch zvrácené ideologie. Nastolila také téma umělecké konformity, v níž ustrne původní rebelie.
Na jeviště umístila mimo jiné i sochy německých myslitelů Goetha a Schillera, které se na závěr symbolicky rozpadnou. První dojmy naznačují, že režisérce se sice podařily některé jednotlivosti, jako celek však její inscenace postrádá jasnou myšlenkovou linii.
Mezi zpěváky největší ohlas sklidili tenorista Klaus Florian Vogt, který zpíval Walthera, a barytonista Michael Volle za výkon v roli Beckmessera. Bučení si naopak musel vyslechnout Franz Hawlata, představitel Hanse Sachse. Nejednoznačné přijetí si vysloužil i dirigent Sebastian Weigle.
