Wabi Daněk

Wabi Daněk | foto: Jiří Turek

Příběhy písní jsou ostrouhané až na dřeň, říká Wabi Daněk

  • 1
Nové album Wabiho Daňka a kapely Ďáblovo stádo nese název Příběhy písní. Zatímco debut přinesl převážně trampské evergreeny české i zahraniční provenience, novinka se zaměřuje na zlidovělé zejména americké songy různých stylů.

Album, které vzniklo ve spolupráci s autorem knižní trilogie Příběhy písní Michalem Bystrovem, produkoval opět bubeník Ďáblova stáda David Landštof. Ten také spolu s Wabim Daňkem odpovídal na otázky iDNES.cz.

Wabi & Ďáblovo stádo

Bylo už od prvního alba jasné, že bude i další album?
David Landštof:
Rozhodně později. První náznaky byly zhruba rok po vydání, asi tak kolem Lesního turné.
Wabi Daněk: Ale už na Lesním turné jsme hráli některé písně, které jsou na novém albu.
DL: Předtím nebylo žádné pnutí. Desek starých trampských fláků můžeme dělat pět ročně, nic proti, ale moc velký smysl by to nedávalo. Ale pořád se nás někdo ptal, zda budeme pokračovat. A nás to bavilo, říkali jsme, že asi ano, ale až nás napadne, co vlastně hrát. Až pak jsme dostali nápad vyjít z knih Michala Bystrova Příběhy písní, které velice zajímavě popisují pozadí vzniku starých písniček. A to byl ten impuls, to smysl dávalo.

Vy jste, pane Daňku, ty knížky znal?
WD:
Ne, ale znal jsem některé příběhy písní... Knížky jsem dostal od Michala Bystrova až na našem prvním setkání a přečetl jsem si je s velkým zájmem. Byla tam spousta informací, které jsem nevěděl.

Open Air Music Festival Trutnov 2013 (Wabi Daněk)

Je pro interpreta důležité vědět, co se za kterou písničkou skrývá?
WD:
Domnívám se, že ano. Obzvláště pro zpěváka, který nemá „velký hlas“. Kantilénové písně vyžadují jen to, aby se člověk pověsil na tón a dal tomu správnou dynamiku. Kdežto u písně s příběhem zpěvák na ten příběh myslet musí, protože jinak ho do ní nedostane. Já jsem se, a určitě to není na škodu, při natáčení dokonce párkrát dojmul.

Když jste dělali konečný výběr písní na album, šli jste tedy především po příbězích, nebo jste zohledňovali i hudební a textovou stránku?
WD:
Ono je to podobné jako u první desky. Říkám s nadsázkou, že jsem preferoval písničky, u kterých jsem se už nemusel učit texty. Ono to sice neplatí stoprocentně, ale v žádném případě jsem se do žádné z nich nemusel nutit.

Wabi Daněk a David Landštof

K některým z oněch převážně amerických zlidovělých písniček existuje hned několik českých verzí. Jak jste vybírali tu správnou?
DL:
V tom hodně pomohl Michal Bystrov. Vždycky nám dal srovnat třeba i velmi známý text s nějakým pozapomenutým a vysvětlil nám, že ten méně známý je mnohem lepší, i když ho třeba dosud nikdo nikdy nenazpíval. To je případ Špitálu u sv. Jakuba, jehož text od Zdeňka Rytíře sice všichni známe, ale Michal vyštrachal překlad Josefa Škvoreckého a Lubomíra Dorůžky, a...
WD: ...a ten je ostrouhaný až na dřeň. Je tam jen to, co tam patří.

Stalo se, že by některá píseň neprošla přes vás jako interpreta? Třeba proto, že by se vám špatně zpívala nebo jste se nemohl ztotožnit s textem?
WD:
Na minulé desce nějaké věci, do kterých se mi nechtělo, byly. Ale tady byl výběr velice uvážený.

Z koncertu Wabi a Ďáblovo stádo, Praha, Švandovo divadlo 1. března 2013

Jedním z hostů alba je Jaromír Nohavica, který zpívá svůj překlad písně Partyzán. Přitom se nejedná o duet, ale o jeho sólo. Není vám to líto?
WD:
Není. My se ctíme, ale jsme každý jiný. Sice bychom asi duet dohromady dali, ale je otázka, zda by to bylo k dobru věci.

Mně připadá, že právě Partyzán k duetu textově vybízí.
WD:
Možná máte pravdu. Ale Jarek si za tou písničkou stojí, je jeho, já bych se mu do toho v žádném případě nechtěl montovat. I když bych možná rád.

Jste proslulý jako písničkář, tedy autor a interpret v jedné osobě. Nebojíte se, že si vás lidé začnou ztotožňovat s tímhle projektem, tedy vlastně jako zpěváka převzatých písní?
WD:
Ne, z toho nemám žádné vrásky. Na téhle desce jsem měl pocit, vůbec poprvé v životě, že zpívám docela dobře, i když nevím, jestli právem. Moje autorské ambice jsou v podstatě podružné. Když se mě někdo zeptá, proč nepíšu žádné písničky, odpovídám obvykle, že už je mám všechny hotové. Což je samozřejmě žert, pár jich asi ještě napíšu...

Není pro vás provokativní výzva teď, když máte k ruce takovou kapelou jako je Ďáblovo stádo, natočit autorskou desku právě s ním?
WD:
Ano, máte pravdu, až budu mít napsané nové věci, vím, za kým jít...
DL: Otázka zní, jestli v té době budeme ještě naživu...

Wabi Daněk

A což nahrát vaše staré věci v nových verzích? Třeba Rosu na kolejích v podání Ďáblova stáda bych si docela rád poslechl.
WD:
Já mám tu výhodu a současně to prokletí, že všecky kapely, se kterými jsem točil desky, byly naprosto špičkové, ať to byl AG Flek, Druhá tráva nebo Miloš Dvořáček, který vydá za tři muzikanty. Jak s oblibou říkám, všichni byli tak dobří, že ani já jsem jim to nedokázal zkazit. A připadá mi, že znovu nahrávat to, co oni už jednou skvěle udělali, by bylo trochu rouhání.

Ďáblovo stádo je takový all stars band, všichni jeho členové jsou hodně vytíženi v mnoha projektech. Neplánujete nicméně častější koncertování?
DL:
Každopádně budeme hrát 13. listopadu na křtu desky ve Švandově divadle, ale jinak letos už ne. Každopádně se však koncertování nebráníme a příští rok se uvidí. V tuhle chvíli to moc neřešíme.

Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.


Témata: Wabi Daněk