Jsou to už téměř tři roky, co zemřel Ladislav Smoljak. Jeho děti, přátelé a známí dali za tu dobu dohromady své vzpomínky na tátu, herce, kamaráda, režiséra a scenáristu a nakladatelství Fragment je vydává pod názvem Tady všude byl Ladislav Smoljak.
"Životem projel na plný plyn, tak jako jezdíval v autě. Kniha není jeho biografie, ale kaleidoskop pohledů těch, které svezl s sebou, s nimiž na chvíli zaparkoval nebo se jim pouze mihl v zákrutě," vysvětlují v předmluvě ke knize Smoljakovy děti David, Filip, Kateřina a Alžběta.
A nazývají ji Smoljakopisem, který má zaplnit prázdná místa na mapě jejich tatínka.
Publikace je plná fotografií, starých dokumentů, dopisů režisérových vnuků, záběrů z divadelního jeviště i z filmů. Čtenář natrefí dokonce na přetištěný Smoljakův milostný dopis v básni z roku 1952, který dokládá, že i romantik v něm se vždycky mísil se srandistou: "Má milá je po nemoci, kudy chodí, naříká si, není ještě zdravá asi." Nechybí ani zápis z deníku, který dokládá střídavou péči mezi Smoljakovými rodiči, za maminkou chodíval na návštěvy, přespával u tatínka.
Z manželské praxe
V roce 1954 poslal budoucí režisér do Mateřídoušky básničku Děti a voják a z časopisu mu odpověděli: "Milý soudruhu, Tvůj úmysl byl dobrý, ale verše se Ti nepodařily."
Mezi těmi, kteří na Smoljaka vzpomínají, nechybí ani Václav Havel, který své vyprávění nadiktoval v létě 2010. Seznámili se v padesátých letech, když se společně octli na jakési akci pro začínající autory na Dobříši, na níž nudně promlouvala třeba Marie Pujmanová. Oba měli z události rozpačité dojmy, a tak se tam raději soustředili na vlastní psaní. A zrodil se jejich první filmový scénář Místo na zdi. "Nikdy jsme se k němu nevrátili. Ale tak vzniklo naše kamarádství, které přetrvalo mnohá desetiletí," vzpomínal Havel. Smoljak pak hrál v jeho Žebrácké opeře, inscenované Andrejem Krobem.
Další zajímavostí je třeba dopis, který Ladislav Smoljak napsal svým potomkům pro případ, že by řešili složitou milostnou situaci v době, kdy on už na tomhle světě nebude, a potřebovali by jeho radu. V pojednání o lásce mimo jiné píše: "Vzájemná láska je velké štěstí. Je to vděčný okamžik příběhů pro spisovatele, dramatiky a scenáristy. Já jsem byl, milí potomci, třikrát ženatý, ale ani po takové manželské praxi si netroufám udílet rady." Závěrem tedy jen konstatuje, že životní karamboly lidský příběh obohacují a jen bohatý příběh stojí za to žít.
Na Smoljaka vzpomínají téměř tři desítky lidí včetně Zdeňka Svěráka, Ivana Hlase, Josefa Abrháma či Jiřího Suchého. Jejich texty dělí editoři do osmi kapitol, tematicky se vztahují k jevišti, filmovému placu, ale i k oblíbené plachetnici na Slapech nebo k jeho občanské angažovanosti. Neúnavně se totiž snažil zlepšit i poměry v politice.
