Nad sestřihy dobových týdeníků se pamětníci shodují - bylo málo věcí, které lidi chtěli, a na ty se stály fronty. Na druhé straně vládl klid, nespěchalo se a o Týdnu bezpečnosti zněly rady, jak se chovat na přechodu: "Jde o vaše údy!" Jako bomba v éře montgomeráků zněla zpráva: "Už přijely - totiž pomeranče! A jsou zabaleny do českých papírů, které jsme poslali do Palestiny. Ale Pepíčku, tak se pomeranč nejí!" radí dobová instruktáž.
Reklama na obchodní dům Perla líčí, jak si "Karel se Zdenkou dělají plány do společné budoucnosti". Devět lidí z deseti mělo stejné boty z Domu módy. V Darexu se prodávalo jen za zlato a valuty, pračka i lednička byly událostí. A což teprv robot, který hněte těsto, brousí nože a nakonec vyčistí boty! "Televizi jsme měli mezi prvními," vypráví pamětnice, "přišli sousedi a maminka napekla." Pamatuje "první vlákno na československé silonové punčochy", všechny tři čtyři značky aut. "Když přijel na Vinohrady první wartburg, mysleli jsme, že socialismus už dohnal Ameriku," směje se další vypravěč.
Zvláštní kapitolu tvoří takzvaná bruselská móda: kov, plasty, nábytek "útlých nožek"; z umělých hmot bývalo i prádlo. "Holky se musely strašně potit, ale přehlušily to moskevskými 'duchy'," říká muž. Ten "na čaje" chodil v dederonové košili a musel ctít taneční držení v páru. Muzikant Jan A. Pacák vypráví: "S matkou nás vyvedli a napsali, že jsme tančili americký tanec charleston!"
"Pod sukni se šily spodničky ze sítě proti mouchám, pouštělo to žíně a trhalo punčochy," popisuje jedna z žen. Tramvaje měly tři vozy, poslednímu se říkalo krasin a při seskoku z plošin nechyběly pády. Umělohmotné bytové jádro přineslo nové pachy, dívky si líčily řasy krémem na boty a na první magnetofon "sonet duo" se podle Pacáka "stahovaly jak mouchy na lampu". I Petruška Šustrová nosila šusťák, ale připadal jí jak igelitový pytlík. Šťastlivci sehnali první kozačky, valuty se pašovaly v drdolech - a přišla pohroma, již líčí dobový ředitel: "Celá republika chodí v texaskách a jiné materiály nám leží ladem!" Nenoste ty ošklivé americké kalhoty, slýchala mládež, a objevila minisukně.
Architekt David Vávra vzpomíná, jak Václavák ožil prvními neony s reklamním medvídkem Hamiro. Vypráví i o změnách vesnice: "Dřív býval dominantou kostel, místo něj se stavěly výbory strany nebo Jednoty." S volnými sobotami začal úprk na chalupy, masová cvičení proti obezitě, "badminton - vánoční dárek pro zdraví a krásu" nabízí reklamní figurka pan Vajíčko. "A bytové stěny," připomíná Pacák, "kdo neměl stěnu, tomu ženské nedaly." Vávra dodává: "Letěly chemlonové dečky, nebesa z alobalu, na vsi rostly domy zvané šumperáky." Televizní zprávy hlásily "příjemný pokrok - k cestě s CKM už stačí jen jedno razítko", děti se dívaly na rakouské reklamy, ve sběru hledaly katalogy Neckermanna a na spartakiádě Michal David zpíval Krásný úděl máme dnes..."Z téhle látky by mohl vzniknout celý seriál," plánuje režisér.
Reklama na obchodní dům Perla líčí, jak si "Karel se Zdenkou dělají plány do společné budoucnosti". Devět lidí z deseti mělo stejné boty z Domu módy. V Darexu se prodávalo jen za zlato a valuty, pračka i lednička byly událostí. A což teprv robot, který hněte těsto, brousí nože a nakonec vyčistí boty! "Televizi jsme měli mezi prvními," vypráví pamětnice, "přišli sousedi a maminka napekla." Pamatuje "první vlákno na československé silonové punčochy", všechny tři čtyři značky aut. "Když přijel na Vinohrady první wartburg, mysleli jsme, že socialismus už dohnal Ameriku," směje se další vypravěč.
Zvláštní kapitolu tvoří takzvaná bruselská móda: kov, plasty, nábytek "útlých nožek"; z umělých hmot bývalo i prádlo. "Holky se musely strašně potit, ale přehlušily to moskevskými 'duchy'," říká muž. Ten "na čaje" chodil v dederonové košili a musel ctít taneční držení v páru. Muzikant Jan A. Pacák vypráví: "S matkou nás vyvedli a napsali, že jsme tančili americký tanec charleston!"
"Pod sukni se šily spodničky ze sítě proti mouchám, pouštělo to žíně a trhalo punčochy," popisuje jedna z žen. Tramvaje měly tři vozy, poslednímu se říkalo krasin a při seskoku z plošin nechyběly pády. Umělohmotné bytové jádro přineslo nové pachy, dívky si líčily řasy krémem na boty a na první magnetofon "sonet duo" se podle Pacáka "stahovaly jak mouchy na lampu". I Petruška Šustrová nosila šusťák, ale připadal jí jak igelitový pytlík. Šťastlivci sehnali první kozačky, valuty se pašovaly v drdolech - a přišla pohroma, již líčí dobový ředitel: "Celá republika chodí v texaskách a jiné materiály nám leží ladem!" Nenoste ty ošklivé americké kalhoty, slýchala mládež, a objevila minisukně.
Architekt David Vávra vzpomíná, jak Václavák ožil prvními neony s reklamním medvídkem Hamiro. Vypráví i o změnách vesnice: "Dřív býval dominantou kostel, místo něj se stavěly výbory strany nebo Jednoty." S volnými sobotami začal úprk na chalupy, masová cvičení proti obezitě, "badminton - vánoční dárek pro zdraví a krásu" nabízí reklamní figurka pan Vajíčko. "A bytové stěny," připomíná Pacák, "kdo neměl stěnu, tomu ženské nedaly." Vávra dodává: "Letěly chemlonové dečky, nebesa z alobalu, na vsi rostly domy zvané šumperáky." Televizní zprávy hlásily "příjemný pokrok - k cestě s CKM už stačí jen jedno razítko", děti se dívaly na rakouské reklamy, ve sběru hledaly katalogy Neckermanna a na spartakiádě Michal David zpíval Krásný úděl máme dnes..."Z téhle látky by mohl vzniknout celý seriál," plánuje režisér.
