První klapka příběhu, jenž propojí osudy i vztahy polské posádky tanku a místních Čechů, padne 24. června. Hlavní role vytvoří Martha Issová, Martin Huba, Miroslav Krobot, Jaroslav Dušek či Monika Zoubková, z polských herců třeba Zbigniew Zamachowski známý z oscarového Pianisty nebo syn Jerzyho Stuhra Maciej Stuhr, jenž uváděl udílení Evropských filmových cen.
Většina rozpočtu přijde z Polska, které reprezentuje Wytwórnia Filmów Dokumentalnych i Fabularnych z Varšavy; ze zdejší strany do koprodukce vstoupí Rudolf Biermann. Na debutujícího režiséra dohlédne Jiří Menzel, střihat bude Jiří Brožek. Do příštího jara má být film hotov a premiéra se rýsuje k 21. srpnu 2009.
Glomb vede divadlo v polské Legnici a věří, že právě tady se po letech kruh uzavře. "Z Legnice totiž dostávali Rusové, Němci i Poláci v létě 1968 rozkazy k invazi; proto mě napadlo, že by projekt, který tu ránu zkusí zahojit, mohl vzejít odtud," říká dosavadní divadelník. Nejde mu o historii z pohledu ideologie, nýbrž o soukromé příběhy lidí na pozadí dějin.
Legnické divadlo jezdívá hrát i do oblastí, které tenkrát polská vojska okupovala. "Viděl jsem tam nechuť vůči Polákům a řekl si, že by bylo skvělé, kdyby tohle téma konečně někdo otevřel. Zatím se jím nikdo nezabýval, jen my v divadle, které na kontroverzní věci sází. Ale filmový scénář je úplně jiný než naše inscenace – a také vůbec nekonkuruje Anglickým jahodám," zmiňuje Glomb český film o srpnové invazi, který právě natáčí Vladimír Drha.
Podle režiséra existuje dost vzájemných stereotypů, jež by svým filmem rád změnil. Opravuje jeden vžitý, údajné polské rčení "je to hloupé jako český film"; Poláci prý jen míní, že v českých filmech člověk neví, oč tam jde.
"Ale obecně si Poláci myslí o Češích, že nebojují, jen klábosí a pijí pivo. A Češi naopak o Polácích, že nejdřív jednají, pak teprve myslí. A taky že pijí," směje se Glomb. Doufá, že umění může vést k vzájemnému poznání lépe než politická jednání, zvlášť díky hraně dramatu a komedie.
"Smích bude pramenit i ze slovních hříček, sdílíme totiž stejná slova s jiným významem," vysvětluje, že například výraz "chová" v polštině znamená "skrývá". V obou zemích film půjde s titulky.
Tvůrci počítají s jedinou obří scénou, kdy vyjíždí kolona tanků, ale pak už se jim chtějí věnovat jen jednomu – a souboji polského tanku s ruským.
"Víc neprozradím, nicméně z toho plyne, že akční podívanou nechystáme. K vyprávění postačí inteligentní vtipné dialogy, i hovory v hospodě mají napětí, pokud se dobře natočí," spoléhá Glomb na kameramana, jímž je spolupracovník Agnieszky Hollandové Jacek Petrycki.
Do děje zabudoval příhody z okupace, které mu Češi vyprávěli, i dobová fakta včetně toho, jak lidé měnili ukazatele cest, aby vojáky zmátli. "Není to příběh pravdivý, ale pravděpodobný; tím líp, protože pravda nudí," shrnuje.
Sám sice invazi nepamatuje, ale původním povoláním je profesor historie, takže ho minulost zajímá – a hlavně prý ty události, které se pro ideál "Poláka hrdiny" nehodí. Za což ho mnozí nebudou mít rádi, ale Glomb se jen usměje: "Když bude film divácky úspěšný, ať si kritizují."
