Věkově a národnostně rozrůzněné publikum však klade na konferenciéra mnohem větší nároky: ten musí vládnout kultivovanou, živou češtinou a zároveň bezpečně znát daný cizí jazyk. To si organizátoři pořád neuvědomili; stále se tlačí na pódium coby moderátoři, čímž škodí především sami sobě.
Vyjadřovat se o osobnosti na pódiu výrazy "von" a "kterej" tahá za uši, popíjení šampaňského se dá strpět u extrovertního literáta, ale méně už člověka, který večerem provází. A nutit skvělé myslitele z německého prostředí, jako jsou Adolf Muschg a Robert Menasse, aby celý diskusní večer podstoupili v angličtině jen proto, že moderátor neumí německy, je absurdní. I dobrý angličtinář je v rozpacích, když pro svou složitou teorii najednou nemůže dohledat určité slovo a musí je opisovat v několika šroubovaných větách.
Festivalu by prospělo i zkrácení formálních proslovů jednotlivých ambasadorů a lepší výběr ukázek. Je mrzuté, když zahraniční literát čte leckdy jinou a často vtipnější pasáž než tu, jež pak interpretuje český herec. Tedy pokud je vůbec nutné, aby tentýž text zněl sálem několikrát. Pro tempo večera je rozhodně přínosnější, když se překlad promítá na stěnu, což je už po léta standardem například při čteních v Goethově institutu.
"Chvíli je to skvěle noblesní a chvíli neuvěřitelně trapné," vystihl to jeden z návštěvníků. Festival spisovatelů má ambice i nejlepší předpoklady stát se festivalem přinejmenším evropským. Organizační tým zakladatele přehlídky Michaela Marche čítá zhruba pět lidí, ale sestavy spisovatelů, které již po několik let vozí do Prahy, jsou mimořádně kvalitní - kdo by kdy jinak seděl se Styronem, Atwoodovou, Ferlinghettim, Doctorowem, Mrozkem či Sontagovou v jedné místnosti?
A prestiž přehlídky pochopitelně narůstá s každým dalším jménem, Rushdie se prý k návštěvě Prahy uvolil až po kladných referencích od loňského hosta Iana McEwana. Pokud se dá věřit organizátorům, že kromě ubytování, cesty a diet literárním hvězdám žádné honoráře neplatí, pak před jejich schopnostmi klobouk dolů. Ve finále by se však měli méně prosazovat sami sebe na pódiu a více myslet na lidi před ním.
Vyjadřovat se o osobnosti na pódiu výrazy "von" a "kterej" tahá za uši, popíjení šampaňského se dá strpět u extrovertního literáta, ale méně už člověka, který večerem provází. A nutit skvělé myslitele z německého prostředí, jako jsou Adolf Muschg a Robert Menasse, aby celý diskusní večer podstoupili v angličtině jen proto, že moderátor neumí německy, je absurdní. I dobrý angličtinář je v rozpacích, když pro svou složitou teorii najednou nemůže dohledat určité slovo a musí je opisovat v několika šroubovaných větách.
Festivalu by prospělo i zkrácení formálních proslovů jednotlivých ambasadorů a lepší výběr ukázek. Je mrzuté, když zahraniční literát čte leckdy jinou a často vtipnější pasáž než tu, jež pak interpretuje český herec. Tedy pokud je vůbec nutné, aby tentýž text zněl sálem několikrát. Pro tempo večera je rozhodně přínosnější, když se překlad promítá na stěnu, což je už po léta standardem například při čteních v Goethově institutu.
"Chvíli je to skvěle noblesní a chvíli neuvěřitelně trapné," vystihl to jeden z návštěvníků. Festival spisovatelů má ambice i nejlepší předpoklady stát se festivalem přinejmenším evropským. Organizační tým zakladatele přehlídky Michaela Marche čítá zhruba pět lidí, ale sestavy spisovatelů, které již po několik let vozí do Prahy, jsou mimořádně kvalitní - kdo by kdy jinak seděl se Styronem, Atwoodovou, Ferlinghettim, Doctorowem, Mrozkem či Sontagovou v jedné místnosti?
A prestiž přehlídky pochopitelně narůstá s každým dalším jménem, Rushdie se prý k návštěvě Prahy uvolil až po kladných referencích od loňského hosta Iana McEwana. Pokud se dá věřit organizátorům, že kromě ubytování, cesty a diet literárním hvězdám žádné honoráře neplatí, pak před jejich schopnostmi klobouk dolů. Ve finále by se však měli méně prosazovat sami sebe na pódiu a více myslet na lidi před ním.
