Vždycky zbude jen pár fotek

  0:42
Karel Cudlín už zhruba dvě desetiletí naplňuje svoji vizi černobílého fotografického dokumentu, jímž se obrací k publiku, které je schopno vnímat nekřiklavé, ale něčím podstatné lidské děje. Cudlín své náměty hledá mezi společenskými minoritami a v prostředích, která se vesměs nenacházejí ve světle mediálních reflektorů. Živil se kupříkladu jako komunální fotograf či fotoreportér, nikdy však nerezignoval na volnou tvorbu. Včera byla v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu otevřena Cudlínova retrospektiva čítající přes sto fotografií a současně mu v edici Fototorst v nakladatelství Torst vyšla monografie.

Prezentujete nyní i fotografie ze 70. let, to vám ještě nebylo ani dvacet. Když jste svůj archiv probíral, překvapil jste něčím sám sebe?
Narazil jsem na záběry Romů, které jsem ještě nefotil na kinofilm, ale na formát šest krát šest, starým praktisixem. Zjistil jsem, že mezi těmi mými "vykopávkami" je pár snímků docela nosných, zejména z hlediska sociálně dokumentárního. Nakonec jsem žádnou z nich na výstavu ani do knihy nedal. Ale kdybych jednou, až budu "starej a zasloužilej", dělal velkou knihu, zařadil bych tam i kontakty několika těchhle fotek, protože svoji cenu mají.

Když si člověk prohlíží snímky, které pořídil dejme tomu  v devatenácti, na jednu stranu mu přijdou nehotové, zelené, na druhou může být nejednou překvapen svěžestí svého tehdejšího pohledu. Máte to tak?
Jasně - často mám dneska při focení pocit, že jsem tu či onu situaci už někde viděl, nebo jsem něco takového někdy fotil. A v duchu pochybuju: O tohle se snad ani nebudu snažit... Ale bojuju s tím. Tomu se prostě nesmí propadnout. Když člověk fotí, je dobré na takové věci nemyslet. Nejdřív je třeba mít něco konkrétního v ruce. Pak se uvidí, co z toho všeho vzejde.

Bylo těžší fotit lidi na ulici, koncertech či jiných sešlostech za komunismu, anebo

Karel Cudlín

Narozen 28. června 1960 v Praze. Absolvoval gymnázium a dvouletou střední školu sociálně-právní. Dva roky pracoval ve Výrobním družstvu Fotografia Praha jako fotoreportér. V letech 1983-1987 studoval fotografii na FAMU. Poté byl fotoreportérem týdeníku Mladý svět. V roce 1990 ve svobodném povolání. V letech 1992-1995 měl postupně úvazky v denících Prostor a Lidové noviny a v České tiskové agentuře. Od roku 1996 opět ve svobodném povolání. První samostatnou výstavu měl v roce 1987. Dnes je řazen mezi přední české fotodokumentaristy. Na snímku je Karel Cudlín před jednou ze svých fotografií na výstavě v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu.
je to obtížnější v současnosti?
Za komunismu existovala mezi lidmi paranoia, že kdo takhle fotí, je "nějakej divnej" a jestli třeba nemá něco společného s StB. Tedy taková tichá nechuť, ale svým způsobem odevzdanost těch, na něž jsem namířil aparát. Dneska je to jinak. Lidi si začínají aktivně hlídat svoje soukromí, hájit svůj zájem a já se jim nedivím. Protože mediální manipulace je rafinovaná a všeobecná a oni to vědí. Třeba dělníci, které jsem předloni fotil v Praze v rámci grantu od magistrátu hlavního města, se mě rovnou zeptali: Ty, hele, nebude to zejtra v Blesku?

V 80. letech jste dokumentoval maturitní plesy v pražské Lucerně, manifestace na prvního máje, pak přišel převrat v devětaosmdesátém, odchod sovětských vojáků... Jenže pak se tu, alespoň pro autora vašeho typu, možná počala usazovat jakási nová nuda v Čechách. Proto jste začal fotografovat i v cizině, zprvu hlavně na Ukrajině, pak ovšem i v Izraeli či v Polsku?
To má několik důvodů. Jeden je ten, o němž hovoříte, náměty se tu obtížněji hledají, společnost je pohodlnější, uhlazenější. A taky vyjet za hranice je nesrovnatelně snadnější. Ale souvisí to i s mým věkem. Když je vám devatenáct, můžete bez problémů fotit na maturitních plesech. Ale ve čtyřiceti se na dejme tomu technoparty už blbě dostávám, těžko mohu být "jeden z nich". A tak vyhledávám jiné prostředí, jiné lidi.

Recenzi monografie si přečtěte ZDE

Některé vaše proslulé snímky, například dělníci kráčející v listopadu 1989 z pražských Vysočan do středu města, na výstavě v Purkrabství i v knize chybějí. Proč?
Protože já i editor knihy Robert Silverio jsme se snažili potlačit politiku. Svoji dosavadní bilanci jsem nechtěl sestavit podle hesla "Takhle jsme žili, takováhle to byla doba". Spousta fotografií se pak rychle vyřadí. Zjistíte, že ze všech těch převratných událostí zůstane v povědomí pouhých několik snímků. Stovky, možná tisíce lidí fotily pád berlínské zdi, ale jako symbol té události přežilo do dnešních dnů už jen pár záběrů; jeden z nich teď v Praze na Staroměstské radnici vystavuje Anthony Suau. Je pěkné revoluci zažít, ale netřeba si dělat iluze, že fotky z revoluce jsou bůhvíjaké záběry.

Karel Cudlín

Karel Cudlín

Karel Cudlín

Karel Cudlín

Karel Cudlín

Karel Cudlín

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

KVÍZ: Co chceš více, chop se lžíce. Jak znáte film Což takhle dát si špenát?

29. března 2024

Bláznivá komedie o loupeži, zázračném omlazovacím přístroji a jedněmi nenáviděné, druhými milované...

Nechtěli ji mezi sebe, ale nedala se. Beyoncé vydala countryové album

29. března 2024

Zpěvačka Beyoncé vydala v pátek 29. března druhou část plánované albové „covidové“ trilogie. Po...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...