K vidění je třeba Bódhisattva či bůžci štěstí, kterých je na dřevorytech zachyceno poměrně velké množství.
"Výstavu jsme nazvali Zlatý věk Ukiyoe, a dlužíme proto vysvětlení, co tím chceme říci," uvádí Helena Honcoopová z pražské Národní galerie v textu katalogu výstavy.
Od roku 1600 až do šedesátých let devatenáctého století ovládal japonskou společnost rod Tokugawa, který využíval silného vlivu vojenských vládců, takzvaných šógunů a pomoci vojenské šlechty. Téměř neomezená militaristická vláda zaujímala veškerou moc v zemi, takže císař byl jen formálním vládcem.
Ve stejné době se na východ od bývalé metropole Kjótó rozrostlo největší město tehdejšího světa, Edo. V něm se soustředili řemeslníci a obchodníci, kteří si vytvořili svou vlastní, plebejskou kulturu. Ta se nazývá kulturou "prchavého světa" - ukiyo.
K nové kultuře patřil například kult kurtizán z licenčních čtvrtí či herců divadla "kabuki" a loutkového divadla "bunraku". Stejně tak byly součástí této kultury oblíbené zápasy sumó, pouliční vypravěči, zpěvačky balad, gejši a tanečnice, ale také kult vkusného, barevně sladěného odívání do šatů jediného střihu, zvaných kimono.
K tomu patřilo i čisté tělo a čistota prostředí, pečlivě učesané vlasy a společné koupele v horkých lázních, kde se očista spojovala s hovory a nejnovějšími klevetami.
"Byl to také kult přepychových, umělecky zpracovaných předmětů denního života a nakonec i kult četby populárních ilustrovaných románů, tištěných z dřevěných desek a prohlížení krásných brokátových obrázků, které celé to přirozené prostředí a radosti obyvatel zachycovaly. Tyto barevné obrázky se nazývaly ukiyoe," pokračuje Helena Honcoopová.
Na obrázcích z japonské historie jsou znázorněny figury řemeslníků, kurtizán, tanečnic či herců, ale i mystické postavy, jako Bódhisattva či bůžci štěstí, kterých je na dřevorytech zachyceno poměrně velké množství. Jsou zde i krajinky, oživené převážně lidskou činností a další náměty.
Dřevořezy vystavené v chebské galerii pocházejí ze sbírek Západočeského muzea v Plzni. Sběratelství má v plzeňském muzeu dlouhou tradici, prvopočátky sahají až do poloviny devatenáctého století. "Výstava japonských dřevořezů je ojedinělá a stojí každopádně za prohlídku," tvrdí Venuše Hofrajtrová z chebské Galerie výtvarného umění.
Výstava končí 23. ledna, otevřeno je od úterý do neděle od 9 do 12 a 12.30 do 17 hodin.
 Vzácné dřevoryty vystavené v Chebu zachycují výjevy z japonské historie a života s kurtizánami, řemeslníky a herci. |
