Umělecké předměty získal Prinzhorn z psychiatrických léčeben převážně německy mluvících zemí mezi lety 1918 až 1920 pro Muzeum patologického umění při ústavní klinice v Heidelbergu. Na výtvarné projevy pacientů nenahlížel jen jako na diagnostický materiál, docenil i jejich umělecké kvality.
Sbírku proslavila kniha, kterou Prinzhorn vydal v roce 1922 a jež se stala otevřenou inspirací avantgardních umělců. "Šílenství bylo ve dvacátých letech vnímáno až romanticky, jako cesta k uvolnění tvůrčích sil. Mnoho umělců té doby se uměním duševně nemocných inspirovalo," říká jedna z kurátorek výstavy Terezie Zemánková.
Zneužité nacisty
Sbírku čekal osudový zlom ve třicátých letech. "V té době už Prinzhorn na klinice v Heidelbergu nepůsobil. A jeho zástupce sbírku ochotně zapůjčil na výstavu "zvrhlého umění", kde měla díla psychiatrických pacientů posloužit jako doklad toho, že moderní umění, které se tomu tak podobá, je stejně zvrácené, nemocné a zvrhlé," vypráví kurátorka.
Výstava prošla asi dvanácti německými městy a měla neuvěřitelnou návštěvnost. "Dílem proto, že tam lidi nahnala propaganda, a dílem proto, že to byla jedinečná příležitost vidět slušný soubor moderního umění pohromadě – to však samozřejmě cílem nacistické propagandy nebylo," dodává.
Sbírka byla znovuobjevena v padesátých letech na půdě kliniky a opět vystavena v šedesátých letech. Od té doby zažila desítky výstav po celém světě.
Výstavu uspořádalo občanské sdružení ABCD ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy.
