Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výstavu fotografií Běly Kolářové provází zvuk myčky na nádobí

  13:25aktualizováno  13:25
Fotografické experimenty Běly Kolářové jsou vystaveny v pražské Fotograf Gallery. Tři desítky černobílých prací, které tvoří ucelenou a objevnou soukromou sbírku raných děl, doprovází originální zvukové pozadí – hučení myčky na nádobí. Výstava s názvem Otisk, stopa, linie bude otevřena do 17. února.

Z výstavy fotografií Běly Kolářové Otisk, stopa, linie | foto: Fotograf Gallery

Životní partnerka básníka a výtvarníka Jiřího Koláře je řazena mezi nejoriginálnější české umělkyně 20. století. Během své umělecké dráhy se zabývala nejrůznějšími výtvarnými technikami a postupy. Všímala si všedních předmětů, vytvářela nejrůznější koláže a materiálové asambláže.

Umělecky se Kolářová začala vyvíjet v 50. letech minulého století, kdy se zabývala fotografií a svou pozornost soustředila zejména na městskou periferii. Experimentální práci s umělým negativem rozvinula v roce 1961, kdy opustila fotografii v tradiční formě a začala tvořit bez fotoaparátu přímo v temné komoře. Tam pracovala se světlem a drobnými předměty jako žiletky, sirky nebo kancelářské sponky. Právě nejranější období její tvorby je představeno ve Fotograf Gallery.

"Kolářové experiment s otisky banality navazuje na dávný dadaistický objev odpadku a obyčejnosti. Sestavuje jakýsi stopový atlas zaostřený na nejbližší, důvěrně známé okolí, nabitý jinotaji a metaforami," uvedla kurátorka výstavy Marie Klimešová.

Výstava Otisk, stopa, linie představuje také ukázky z cyklu Roentgenogramy v kruhu, který navazuje na dadaistické impulsy. Podstatnou úlohu v nich hraje hmat. Kolářová se ve svých kruhových fotogramech snažila fixovat pohybem vzniklé linie, v zásadě lze hovořit o kresbách světlem.

Z výstavy fotografií Běly Kolářové Otisk, stopa, linie

Z výstavy fotografií Běly Kolářové Otisk, stopa, linie

Další rozměr vtiskl výstavě mladý výtvarník Tomáš Vaněk, který ji doplnil zvukovým pozadím – nahrávkou jednoho mycího cyklu myčky na nádobí. "Stopadesátiminutový opus ve své struktuře odkazuje k základním principům práce Běly Kolářové. Způsob, jakým zacházela s věcmi, je průzračně hravý a odkazuje k jisté metodologické partituře," vysvětlil Vaněk.

Dílo Běly Kolářové, která se narodila v roce 1923 v Terezíně a zemřela předloni v Praze, vznikalo paralelně s tvorbou jejího manžela. Často se uvádí, že žila v jeho stínu, zachovala si však tvůrčí nezávislost. Spojuje se s ní i pojem ženského umění. V 60. letech spoluzaložila skupinu Křižovatka a účastnila se několika skupinových výstav. Samostatně pak svou tvorbu představila v roce 1966.

Po normalizaci nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce 1979 odešli z Československa a usadili se v Paříži. S tvorbou Kolářové se tak mohla česká veřejnost blíže seznámit až na začátku 90. let V roce 2006 jí retrospektivní výstavu uspořádala pražská Národní galerie.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.